ROZHOVOR: Žblept v nové sestavě

Odkud jste a co hrajete za styl?

Henri: Jsme z Plzně a hrajeme punk-rock a jeho různé odnože. Nechceme se držet jednoho stylu. Nějaké písně lze řadit do pop-punku, neo-punku, někdy až do metalu. Chceme hrát to, co nás napadne, to co se nám líbí, to co nás baví a zatím se nám to daří.

Kdy jste se dali dohromady?

Henri: Dali jsme se dohromady v listopadu roku 2009. Hrál jsem předtím s bráchou Petrem v jiné kapele, která nám nevyhovovala. Jmenovat nebudu, nechci třeba poškozovat.  Měl jsem takový sen hrát na kytaru a zpívat. Brácha se rozhodl koupit bicí a naučit se na ně. Chvíli na to jsme se dali dohromady se sourozenci Škopkovými. Znali jsme se už od 10 let, kdy jsme společně všichni hráli hokejbal.  David hrál na baskytaru a Ondra si rozuměl s kytarou.

Co Vaše texty? Na co je cílíte a komu jsou určeny?

Henri:  Když dělám text, tak se pokaždé snažím zaměřit na jiný problém. Většinou píšeme texty o lásce, ale poslední dobou se od ní snažíme trochu oprostit. Třeba poslední 2 písničky, mají takový protipolitický ráz. Myslím si, že to k tomuto stylu přeci jen patří. A kdo má v našem státě politiku rád, že?

Petr: Přesně tak, ale naše nejlepší písnička je Pepík Macek, protože text jsem dělal já a má to koule! (smích)

Jaké byly podněty k založení kapely?

Henri:  Určitě láska k hudbě, jako mladý jsem obdivoval kapely, například SUM41 a lákalo mě hrát něco podobného. Hrát pro lidi a rozdávat radost.

Petr:  Navíc, když už jsme uměli na něco hrát, tak by byla škoda to nějak neprodat.

Jak dlouho se muzice věnujete?

Petr:  Na kytaru jsem začal od 6 let. Poté jsem si ve 21 letech pořídil bicí.

Henri:  Nápodobně. Co se týče hudebního základu, tak hra na flétnu a kytaru od 6 let a kapelní fázi jsem započal zhruba od 12 let, brácha od plnoletosti.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Máte nějaký vysněný cíl?

Henri:  Určitě bychom si rádi zahráli na nějakém větším festivalu. Třeba před 5 tisíci posluchači, které by ta muzika opravdu bavila. Například když jsme předskakovali v plzeňském pivovaru Střihavkovi, tak tam byla asi tisícovka lidí, kteří se bavili. Myslím si, že jsme tam ten den rozdali plno radosti.

Petr:  Úplně nejlepší by bylo se tím živit, ale v dnešní době je to těžké. Hlavně v tomhle státě.

Jak často vystupujete?

Henri:  Na podzim jsme měli koncert třeba 3x do měsíce.

Petr:  Ale taky jsme zjistili, že je to „pěknej vopruz“.

Henri:  Ne to si nemyslím, jen jsme jezdili po vesnicích a ne úplně všechny vyšly. Do budoucna bychom chtěli během 2 měsíců něco pořádně nazkoušet a koncertovat třeba každý druhý týden.

Petr:  Přesně tak, takové turné.

Před časem jste přibrali nového baskytaristu, jak se zapojil do takhle rozjeté kapely?

Henri:  Venca Křivanec se k nám přidal zhruba před rokem na jaře 2013 tady v Papírně. Zrovna jsme hledali basáka za Davida Š.

Venca:  Já hrál na kytaru, ale chtěl jsem hrát na basu. S kluky jsem spokojen, přeci jen už jsem s nimi v jedný partě zhruba ten rok.

Petr: Tenhle koncert byl premiérou i pro nového kytaristu Ondru (Angee) Radvanovského a myslím si, že to bylo moc dobré.

Děkuju klukům za veselej rozhovor v těchto nočních hodinách a přeji jim mnoho úspěchů nejen v jejich hudební kariéře.