ROZHOVOR: Plzeňský MDK band se vrací zpět na hudební scénu!

Na začátku tvorby se chvíli hrály například písně od Dědy Mládka, ale postupem času jsme se začali věnovat českým, moravským a slovenským písním. Po čase jsme začali postupně přidávat písně ukrajinské. První zpěvačka Alla byla Ukrajinka. 

Nám se ty písničky tak zalíbily, že se to stalo vlastně tím hlavním proudem. Momentálně máme v playlistu dvě písničky v ruštině, jednu ve slovenštině a zbytek je ukrajinský folklór. Ale může vyvstat otázka, proč ukrajinština. Rozhodně musíme zmínit, že to není žádnou reakcí na současné dění. 

Já si myslím, že poslední koncert byl někdy v roce 2012.  Ale 10 let to už určitě bude, kdy jsme hráli naposled.

Myslím si, že to bylo nějakou únavou, moc jsme se nescházeli, chyběla vůle a po nějaké době se k tomu přidala až taková ta nechuť…

A možná jsme se asi i neshodli na tom, kolik koncertů chceme odehrát, jak často, apod.

Nápad dát se opět do kupy vzniknul vlastně spontánně u piva. Na jaře před rokem a půl jsme si totiž vyšli s Muškou…

A už jsme jich pár vypili…

Tak jsme si říkali, že se nám prostě stýská. Hrajeme spolu tedy i jako ochotníci v divadle, a ta hudba k tomu má hodně blízko, že jo! 

Říkali jsme si, že by bylo pěkný to opět obnovit!

Od pivních slov, došlo k činům. My jsme si to totiž druhý den dokonce pamatovali! Začali jsme hledat nové muzikanty a cestu, jak dojít až k tomuhle prvnímu koncertu.

Přesně tak. Stále to funguje, v Horní Bříze hraje Kamil Voráček a hrával tam původní bubeník Pavel Bárta.

Většina playlistu je z původních písní, něco se asi změnilo v aranžích a jsou tam i dvě až tři nové písně.

No tak. Dostal jsem se k němu já, asi před 14 lety, když se mi narodil! Je to syn Jakub, co se už nějakou dobu na bicí učí. Když jsme hledali nové muzikanty, tak mě napadlo, že bych si ho mohl prověřit, a došel k závěru, že je velice šikovný, což dokazuje i na zkouškách.

Snižuje nám i věkový průměr, všichni jsme omládli.

Zatím neuvažujeme. Budeme se teď soustředit hlavně na to, abychom se sehráli, aby nám to hrálo co nejlíp a rozšířili jsme playlist.

Jakmile si tím budeme 100% jisti, tak začneme přemýšlet o tom, že bychom vypustili něco nového. 

Speed-folklór byl takový první žánr, který jsme si vymysleli, protože o nás kdysi někdo napsal, že jsme kapela, co hraje lidovky… ale rychle!

Na začátku ty rytmy nebyly ve skáčku, většina toho byla takový to “bum, čvach” a skáčko tam začalo pronikat později, zřejmě s novým bubeníkem. 

My soutěžili? A byli ve finále? Já si teda pamatuju, že jsme pod Lampou určitě hráli, ale zda to bylo finále Múzy, to ani nevím. 

Já si jí pamatuju, ale nevím, že to dospělo až do finále. Pamatuju si teda jinou soutěž, a to, že jsme se probojovali na Sázavafest. To si pamatuju. 

Nemáme už vůbec nic. 

Bohužel, nabídnout nemůžeme nic. Poslední cédéčko už nemám ani já. Ale návštěvníkům můžeme nabídnout určitě alespoň placky. 

 V původní sestavě jsem já - Marie Muška Chmelíková, tady s Ondrou Benešem. Dále Kamil Voráček, Aleš Jelínek na trubku, Bára Kovářová Bathory na housle.

Z nových jsou to tedy - můj syn Jakub Beneš na bicí, Michal Illich na kytaru a Honza Pazderník na tubu. Místo basové kytary máme tubu! Tuba je lepší! 

My jsme s Ondrou vystupovali ve dvou, s odnoží MDK Band unplugged, a tak jsme narazili na Mošeho. Já mu říkala, že bychom hráli i ve větší sestavě, ale nemáme kytaristu a on na to, že je kytarista a nemá kapelu. Takže tak!

Já si myslím, že na ně muselo rozhodně zapůsobit jen to, že zas budeme hrát.

Někteří se nás během té 10leté leté pauzy ptali, kdy to dáme opět dohromady a jakmile zjistili, že zkoušíme, tak prý nebudou váhat a určitě přijdou na koncert! Myslím si, že skalní fandové byli připravení, až se zavelí!

Jednu nohu ve třmeni a…

Vyndají transparenty z půd a bude!