ROZHOVOR: Osm Setin bez Jídla

Kluci, z jakého města je Vaše kapela?

Honza: Asi se shodneme na Praze. Je to nejjednodušší, studujeme tam a hlavně se tam i scházíme na zkoušky.

Co Vás motivovalo k založení kapely a jak jste přišli k názvu?

Honza: Štěpiho ségra (smích).  Jinak co se týče názvu, hodně jsme nad ním přemýšleli. Nakonec jsme zvolili Osm Setin bez Jídla, protože to spojuje pro nás tři důležitý věci – Srandu, vážný podtext a jídlo.

Kdy jste se složili?

Štěpán: Jako kapela, fungujeme od roku 2010. Baví nás to. Hudba celkově je součástí každého z nás.

Honza: Ono by se dalo říct, že už od roku 2007, ale to bylo pod jiným názvem. Měli jsme tam klávesy, nějaký housle. Ty holky na koncertech se na to skvěle balili. Housle byly ohromná mucholapka. Na nás už žádná milá společnost nezbyla a tak jsme tady a teď v tomto složení. (smích)

Co vás přivedlo sem do Plzně?

Honza: Jsme v půlce turné, které čítá 12 koncertů pod názvem SEXY TOUR BEZ JÍDLA. Jedou s námi ještě kapely Zoufale Sexy, Nouzovej Východ a občas nějaký host.

Dnes večer jste zahráli v netradičním akustickém, přesto velmi zajímavém složení. Vystupujete tak často?

Štěpán: Nene, to je nouzovka. Bubeník nemohl. Většina koncertů je klasicky kytara, baskytara a bicí.

O čem jsou Vaše texty?

Honza: Snažíme se zohlednit vážné věci, každodenní rutinu a mezilidské vztahy, které často humorně prokládáme. Rozhodně jsme proti textům o politice a různým formám nadávek a textům proti autoritám. To se nám nelíbí.

Hrajete ještě v nějakých kapelách bokem?

Honza: Já momentálně jen zde, ale bubeník účinkuje asi v 5 kapelách.

Štěpán: Bubeník jich má opravdu hodně. Já účinkuji ve třech, mám blízko k metalu, takže jedna taková metalová, druhá s tátou a ta třetí je Osm Setin bez Jídla.

Vydali jste nějaké album nebo demíčko?

Štěpán: Album máme s předchozí sestavou a momentálně nahráváme EP o 4 písničkách.

Honza: Máme taky nový singl. To je taková písnička, kterou bych poslal do světa a hitparád. Jmenuje se „Slza na Tváři“. Máme ji všichni moc rádi.

Máte nějaký cíl kam směřujete a co byste chtěli dokázat?

Honza: Hlavně bychom rádi, kdyby osoby jako moje věková kategorie, ale hlavně i Ti mladší a starší, začali znovu chodit na akce. Pamatuju si, že když jsem byl prcek, tak se všude dělaly ohromný párty. Bavit se a poslouchat muziku chodilo hodně lidí. Dnes, on to teda říká každý, je hodně lidí doma a stejně neví, co s volným časem.

Pepé: Hlavně chodit na živou muziku. Nikdy nepochopím, jak někdo může upřednostňovat ty rádoby „Winamp Djs“, opovrhovat živou muzikou a kontaktem u podia.

Honza: Přesně tak. To, že se tady s Vámi bavíme, je taky kontakt, který za něco stojí a jsou to skvělé zkušenosti. Jinak teď budu mluvit trochu za sebe, chtěl bych hodně hrát. Minimálně jednou týdně. Já se třeba věnuji golfu, ale nenaplní mě to tak, jako když si jednou týdně zahrajeme s kapelou na nějaké akci.

Po rozhovoru, který byl plný zábavných poznámek (a to není pro jistotu zveřejněno vše), jsme si poslechli pár písní právě hrající kapely Nouzovej Východ. Od kapel jsme také dostali na památku darem jejich krásně zpracovaná CDčka. Rozloučili se s Honzou a Štěpim u auta a vydali se dál do víru čtvrteční plzeňské noci.