REPORT: Selfish Murphy po roce opět pod Lampou

Bohužel jsme přišli lehce později a stihli jen posledních pár písní předskokanů - Dezorientovaný člen kroužku orientačních běžců. Vskutku zajímavý název. Na pódiu vyhrával na španělku Slávek z kapely Pesopír, která předskakovala maďarským hochům minulý rok. Slávka doprovázel nějaký chlápek na bubínky, o kterém Vám toho také moc nepovím. Dle slov kamaráda Ječmena, padlo několik songů z repertoáru Pesopíru, ale i nějaké další písně. Více nejsem schopen napsat, a už vůbec ne, ohodnotit vystoupení tohoto dua.

Padlo rychlé víno, konverzace s kamarádkou a Selfish Murphy se jali scény. Z vylidněného sálu se rázem stal sál poloplný, poloprázdný, jak už chcete. Čtyřčlenné obsazení s kloboučníkem v čele rozjelo velikou parádu, ostatně jako vždy. Nejvíc se mnou hla jako vždy klasická píseň Shipping up to Boston, což je srdcovka. Dále zazněli irské folkové klasiky jako například Drunken Sailor, All For Me Grog, Leaving Of Liverpool, Wild Rover. Zajímavostí je, že kapela hraje i předělané písně zejména popových umělců - Avicii-Wake Me Up, Avicii-Hey Brother, nebo například U2-With or Without You. Líbilo se mi, jak harmonikář mezi písněmi střídá příčnou a irskou flétnu společně s akordeonem. Jednoduše jedna veselá párty plná rozličných tónů a barev.

Kapela obratně komunikovala s publikem a z unuděného postávajícího stáda lidí, byl rázem hopkající a dobře šlapající rej.

Myslel jsem si, že kapela moc nepochopila mé vhození několika fíků (měna plzeňských undergroundových barů) na pódium, ale chvíli na to, jsem na baru potkal slečnu, která je již měla zasunuté za výstřihem… To mě vyhecovalo k tomu, na pódium vhodit mé zbylé zásoby fíků, čítající asi 20 kusů.

Abych kapelu jenom nechválil, musím zkritizovat merch, jelikož za placku 80 korun je opravdu dost a tak jsem letos odešel s prázdnou (minule jsem se stal hrdým majitelem zeleného trička.

Bylo to super a snad se třeba zase za rok s těmito veselými hudebníky setkáme...