Acid Row: Z výhry z Múzy jsme si koupili první dodávku

Dnes jste hráli třetí koncert s novým bubeníkem. Pokud nevadí, že se ptám, co bylo příčinou změny?

Alex: Tak příčinou změny byl odchod Vency Zla.
Jiří: Ale on vlastně neodešel. S klukama ještě hraje.

Dominik: Teď jsme právě v tý mezifázi, kdy spolu ještě dohráváme.
Alex: Jsme domluvený, že s náma ještě pár koncertů odehraje a pak si půjde víc svou cestou. On byl vždycky spíš zvukař lomeno bubeník. Tak se vydal na zvukařskou cestu. Rock 'n' roll přeci jen nevydělává tak jako filmová produkce, kde taky pracuje. Což je i časově náročná branže.
Dominik: No, poslední dobou si z toho děláme čím dál tím víc srandu až se to pomalu stává pravdou. A to že stárnem.
Jiří: Já ne!
Dominik: A ty lidi si začínaj uvědomovat, že už to vlastně nechtěj dělat. (smích) Takhle nám vlastně poměrně nedávno taky odešel náš původní basák. Vlastně už před rokem. Každej rok se nám něco děje. Tak snad nám Jirka vydrží dýl.
Jiří: Já bych i rád. Mám teda další kapely ještě. Ale s Acid Row hraju strašně rád. Nikdy jsem nezažil takhle...lidi vlastně. (smích)

Alex: Postupně si ho krademe pro sebe. (smích)

Jiří: Ale taky mi zároveň vyhovuje, že se zatím s Vencou střídáme. Když nemůžu já, tak hraje on a tak.

Taková střídavá péče o Acid Row.

Jiří: Oni si mě adoptovali.

Už jste hráli na nejrůznějších místech po ČR a Evropě. Dnes jste vystoupili v bývalém depu dopravního podniku. Na jakém nejzvláštnějším místě jste hráli?

Dominik: Sice to byla moje zkušenost mimo tuhle kapelu, ale jednou jsem hrál v Bratislavě v tramvaji.

Jiří: Můj úplně první koncert proběhl na kamionovym přívěsu. Celý se to hejbalo, jak jsem hrál kopák.

Dominik: U Mnichova, tušim, jsme hráli na festivalu v lesíku nebo teda pole s pár stromama. Nějakej psychedelic doom fesťák. Pak jsme tam kalili a od pořadatele jsme zjistili, že celej ten pozemek, kde se to konalo, patří nějaký starý paní, která si s nima občas přijde dát panáka, když tam něco pořádaj. A ta paní je bývalá playgirl. Asi osmdesátiletá playgirl.
Alex: Ale napadá mě jedno místo, kde teprve budeme hrát! Na česko-polských hranicích je kopec přesně na čáře, někde za Trutnovem v Jeseníkách. Přímo na tom kopci dělaj akci na hranicích. Mountain Jam Generator se to tušim jmenuje.

Opakovaně jste vystupovali v Německu, Polsku nebo Slovensku. Máte nějakou vysněnou koncertní destinaci, kam byste chtěli přivézt peklo muziky Acid Row?

Jiří: Japonsko!
Alex: Za mě určitě Kalifornie, Sky Valley. Protože odtud pochází všechny kapely, který nás inspirovali.
Dominik: To můžu jen potvrdit. Amerika je ten velkej bod, kterej si chcem splnit. Ale kdybychom se měli držet reálnějších cílů, tak určitě Anglie, zahrát na ostrovech.

Jiří: Japonsko!

Dominik: Jednou nás takhle tahali na Krétu! Pár let zpátky, kdy jsme pomalu ještě ani neopustili hranice, tak nás zvali na Krétu zahrát. A my: “tyvole, jak!?”. Ale nevyšlo to. Nepovedlo se nám nic sehnat cestou.

Co vás pojí se Stone Smoker festivalem? Nějaké osobní vazby? Ze sociálních sítí to působilo velmi propojeně.

Dominik: Ono se to hrozně snadno může takhle zdát. Když děláš v rámci tý český komunity stoner, tak o tobě hned každej ví. Ale dalo by se to tak říct.
Alex: Kdysi jsme hráli v jednom klubu Moskva v Bílině, v takový prdeli. A tam Martin Pešl organizuje koncerty i docela velkejch známejch stoner kapel ze světa. No a jednou jsme tam takhle hráli s německou kapelou Camel Driver a jeho syn Marek Pešl nás jako spoluorganizátor tohohle festivalu pozval. Teď už jsou ty vazby mnohem osobnější a s organizátorama jsme za ten rok v užším kontaktu. Podle mě to je první skupina lidí, který se rozhodli zaměřit dramaturgií vyloženě na stoner, stoner doom, sludge, psychedelic rock a tak. A to podle mě nikdo v Čechách přímo nedělá. 

Je na obzoru nějaká nová nahrávka?

Alex: Během těch personálních změn jsme nahrávali novou desku. Jeden song dokonce bez basy. Bude to takový EP o pěti skladbách, který ale stopáží vydá na dlouhohrající desku. Během dvou tejdnů budeme dokončovat mix a master, teď jsme natáčeli videoklip k jednomu singlu a v následujícím půl roce budeme vydávat jeden až dva singly a do konce roku celou nahrávku. Dali jsme tomu takový příznačný jméno Afterglow, protože se tam mísí starý lidi a tak.

Kromě muziky jste výrazní také grafickým vizuálem, aktuálně s desetirukou démonickou jeptiškou. Jak se k vám vlastně připojila Divá Bára, autorka vizuálů?

Alex: My jsme spolu vyrůstali v Plzni, trávili tady pubertu a střední a tak. Ona je tady taky, tak počkej. Bároooo! Pojď sem něco říct!
Divá Bára: Ahoj!
Alex: Si tady povídáme o tom, jak jsi studovala grafickou školu. A začínala tady dělat ty tvoje prasárny. A grafiku k tomu. A jak jsme tehdá vyhráli soutěž kapel Múza v Divadle pod Lampou a přišel ten moment, kdy nám Bára udělala vizuál na první EP. A od tý doby, tušim 2016, spolu takhle jedem.
Dominik: To byla krásná náhoda toho, že díky výhře v Múze jsme měli možnost poprvé nahrávat ve studiu, do čehož jsme se do tý chvíle nebyli schopný sami dokopat. A tím pádem se naskytla možnost něco vydat. A náhodou Bára tou dobou dodělávala bakalářku.
Divá Bára: Takže nás napadlo, že udělám vizuál jejich prvního EP jako svou bakalářskou práci. Bylo to mega. Když se vrátíme k Múze. Je to pět let, co jste soutěž vyhráli. Jak byste zhodnotili posun od výhry k dnešku?

Dominik: Jedna z výher byly i peníze, za který jsme si koupili naši první dodávku. To bylo pro nás dost symbolický. Protože většina těch stoner kapel jako Fu Manchu a podobně maj tunu songů o dodávkách. Tak jsme pořídili dodávku.
Alex: Tak jsme prostě vodehráli několik koncertů, jeli jsme do Maďarska, tam hráli v nějakejch strašnejch pajzlech. Pak jsme se vrátili, nějak se to posralo a nakonec to skončilo tak, že jsme tu dodávku vyměnili za sedačky do naší nový dodávky, na kterou už jsme si brali půjčku. Tu jsme nějaký dva roky spláceli. Dodávka zatím drží. Asi bychom ji ani mít nemuseli, ale máme spoustu věcí, chceme hrát nahlas a neradi si věci půjčujem, tak prostě jezdíme jako blbci dodávkou.
Dominik: Ono je to taky o tom, že přijedeš někam hrát s tím, že tam základ bicích prej bude. A ty tam přijedeš a je tam nějaká stará plechovka. Tak jsme si řekli, že si budem vozit všechno. Tak máme velký auto.