Share on facebook
Share on twitter
Share on email

REPORT: Selfish Murphy opět Pod lampou

Plzeň se 19. listopadu 2016 zbarvila posledními slunečními paprsky do žluté, hnědé a červené. Usínající podzimní náladu k nám přijeli rozproudit chlapci z rumunské Transylvánie. Jejich poslední návštěva Plzně byla přibližně před pěti měsíci na openstage v Zachovi. Do Divadla pod lampou se vrací opět po roce.

Na dnešní večer jsem se velice těšila. Do Lampy jsem doběhla chvilku po začátku. Právě dohrávala druhá písnička, jak jsem se informovala hned u vstupu. V šatně jsem se rychle zbavila přebytečných svršků, pozdravila se s přáteli, vystála frontu na baru a zaujala strategickou pozici hned v první řadě. K mému údivu v Lampě nebylo zrovna narváno, ačkoli jsem čekala pravý opak.

Selfish Murphy jsou jedineční svým stylem a pojetím klasických melodií, které dokážou přetvořit na obrovskou show. Musím se přiznat, že jsem se o jejich působení dověděla teprve před několika měsíci, právě díky koncertu v Zachovi. Už tenkrát pro mne nasadili laťku velmi vysoko. Dnešním večerem ji však zdaleka překonali. Bylo to fantastické. Typické irské melodie nás vtáhly do svých útrob. Během večera zazněly písně Ireland’s So Far Away; Let It Be; Wake Me Up; Hey Brother; Irish Rover; Shipping Up The Boston a třeba taky Drinking Song a samozřejmě mnoho dalších. Kapela hrála téměř dvě hodiny bez jediné přestávky a na jejich výkonu to neubíralo. I dnes večer mne fascinovala perfektní práce s publikem, kterou jsem u žádné jiné kapely nikdy nezažila. Selfišové nás naprosto nenápadně vtáhli do svého výstupu – všichni jsme zpívali, skákali a tleskali do rytmu písní.

Atmosféra celého večera byla zcela nepopsatelná, a proto se na mne prosím nezlobte, že tak těžko nacházím slov, která by ji dokonale vystihly.
Na celém večeru bylo jasně vidět, že nejen diváci, ale i kapela sama se svým výstupem a hudbou dobře baví – nemluvě o žonglérských kouscích bubeníka a fascinujících sólech na flétnu, ze kterých mi běhal mráz po zádech.

Jako obvykle zakončili svoje hraní hitovkou Drunken Sailor. Však my, nenasytní diváci, jsme je nenechali jen tak odejít a po dramatickém skandování: „One more song!“, se nám opět vrátili na scénu a zahráli moji neoblíbenější skladbu Johnny I Hardly Knew Ya. Poté už koncert opravdu skončil. Byl to nezapomenutelný večer a dokonce z něj mám i tričko, ale to už je jiný příběh.

Marcel Gidote's Holy Crab

inzerce

muzikantů

Prohlédnout si sekci

%d bloggers like this: