Share on facebook
Share on twitter
Share on email

REPORT: Rock for People Europe 2015

Dostali jsme možnost zúčastnit se prvního ročníku RPF pořádaného přímo u centra Plzně, a tak jsme ji také využili. Podle námi upraveného harmonogramu jsme vyráželi na kapely, takže nečekejte ani zcela kompletní a objektivní report z festivalu, ale spíš jak se všechno odehrálo z našeho pohledu. Předpověď na víkend hlásila tropické teploty nad 35°C a jasnou oblohu, tak hurá na rozpálenou betonovou plochu areálu DEPO 2015!

Pátek

Půl hodiny po otevření areálu jsme dorazili na místo konání festivalu. Na úvod na menší stagei uvnitř jedné z hal zahrála plzeňská kapela V3Ska a k našemu překvapení se našlo hned tančící publikum. Vzduch v hale se nám zdál úmorný, dokud jsme se nepřesunuli k hlavní stagei, kde kromě ještě vyšší teploty vzduchu, nebyl ani kousek stínu, naštěstí do stínu pod stromy podél Radbuzy to bylo z hlavní stagee opravdu pár kroků a celý břeh byl lemován stánky s občerstvením a místy k odpočinku. Zpočátku lidí moc nebylo, ale postupně se areál víc zaplňoval. V pátek hlavní stage doplňoval autobus RedBull s pódiem na střeše, kde si zarepoval Kapitán Demo, po něm nás mile překvapila na velké stage skupina Gasmac Gilmore, jejíž charismatický zpěvák to uměl pěkně rozparádit. Hned po něm na pojízdné RedBull stagei vystoupili Skyline, kteří pro mě byli milým překvapením. Přesto že se kapele opíralo sluníčko přímo do tváří, předvedli opět neuvěřitelnou energii ve svém vystoupení. Pak jsme si  poslechli začátek De Staat, po nabušeném vystoupení Skylinů mi to přišlo trošku unavené, tak jsme vyrazili do stínu. Dalším určitě zajímavým vystoupením byl určitě THePETEBOX, který předvedl obrovský talent, když postupně za pomoci pouze své pusy a kytary vytvořil perfektně znějící covery známých písniček – palec nahoru. Poté jsme se ztratili a jen z vyprávění víme, jak zahráli headleadeři pátku. Ve zkratce lze tedy napsat, že prý Pete Doherty působil jako klidný písničkář, Modestep předvedli skvělou světelnou show, super byl Ir Trevis O´Neill.  Celkový můj dojem z pátku – FAJN, příjemné zajímavé kapely, milí krásní opálení polonazí mladí návštěvníci, minimální fronty na občerstvení, na umývárny, prostě pohoda.

DSC_0040

DSC_0040

DSC_0040

Sobota

Hned po vstupu do areálu bylo něco jinak… už ve tři odpoledne se areálem pohybovalo mnohem víc lidí, s tím se ale dalo počítat, ale místo bílých tílek, plavek pastelových barev, kloboučků a slamáků se davy pohybovali starší muži v černých trikách, dlouhých vlasech, nebarevných tetování, kteří měli jedno společné – Motorhead… ale k tomu až později.

V sobotu se počasí neumoudřilo, ale tak nějak po páteční aklimatizaci se to dalo snášet lépe. Hned jako první kapela na velké stagei nás čekal Inspector Clusoe, no, nijak mě nepotěšil, ale určitě ani neurazil, totéž jsem čekala od švédských Movits!. Zde se ale překvapení konalo, byli perfektní. Tolik energie a rytmu v jejich hudbě a prostě sympatická banda chlapů, na kterou pařilo sluníčko a přesto to skvěle rozjeli, nešlo neposkakovat s nimi. Dechy měli skvěle sladěnou choreografii, poslední písničku zpěvák dokončil uprostřed publika, kam skočil a se všemi si přátelsky plácal, prostě nemám co bych jim vytkla, byli skvělí. Po téhle smršti jsme si museli nechat ujít metalrockoví Dead by April a nabírali síly natěšeně na Guano Apes. V tomhle okamžiku už byl areál slušně zaplněn, tvořily se fronty na všechno, černých trik a metalových part výrazně přibylo. Vystoupení kapely Guano Apes bylo dobrý. Jelikož vystupovali už v osm, neviděli jsme žádnou světelnou show na velké scéně, sluníčko nám oslňovalo ještě zpěvačku Sandru, které to mimořádně seklo, snažila, zpívala pro diváky, davy tančily. Zazněly jak songy nové, tak legendární rádiovky. Poslední na hlavní scéně zahráli oni očekávání Motorhead. Nejsem příznivce této muziky a tak mi asi nepřísluší něco kritizovat, protože mě nijak neuchvátili, banda starších chlapíků, kteří nepředvedli show, jakou bych čekala, když jsem od oběda pozorovala, jak se celý areál zaplnil jejich příznivci..ale na druhou stranu, pohled do toho obrovského davu lidí, kteří na ně dorazili asi znamená, že tahle legenda něco umí.

Neděle

V neděli jsme dorazili trochu déle, abychom se vyhnuli největšímu hicu a na úvod jsme si poslechli The Ting Tings. Energická zpěvačka se s bubeníkem urputně snažili rozproudit publikum i když upřímně mě jejich hudba moc neoslovila, ale jinak myslím, že si to jiní fanoušci celkem užívali. Následovala skupina The French Films na menší stagei, takoví příjemní kytaroví kluci. Spíš než sama skupina mě zaujal pařící vozíčkář v první řadě, který do rytmu hudby dělal s vozíkem neuvěřitelné věci, například se chytl zábradlí pod pódiem, naklonil vozík, sundal jedno kolo a začal s ním do rytmu hrozit. Pak jsme se přesunuli opět na velkou stage na Vojtu DykaB-Side Bandem. Tak jak jsem od nich čekala, předvedli úsměvnou show doplněnou super melodickou hudbou orchestru. Vojta to prostě s lidmi umí a publikum měl obrovské. Poté nás zklamalo, že nenadále nemohli vystoupit Scarecrow a alternativě místo nich jsme šanci nedali a místo toho čerpali síly na pro nás vrcholné vystoupení The Parov Stelar Band. A stálo to zato. Všechno skvělé, hudba, světelná projekce, pohled na scénu, atmosféra v publiku, mělo to pro mě všechno, co to mít mělo. A pro mě osobní absolutní top festivalu, nejlepší vyvrcholení, jaký mohl mít. Pak zahrál ještě Triggerfinger na menší stagei a rozjely se afterparty.

 

Tři dny, sedm stageí, téměř čtyřicetistupňová horka. Kromě hudebního dění lze popsat areál ještě takto:

 

Celkem bylo na RFP 7 stageí. Hlavní, menší v hale depa, stage v Papírnách, která byla příjemná teplotou i svou zvláštní atmosférou, ale z důvodu zdlouhavého zdržení na kontrolách při návratu na hlavní dění, jsme ji zavrhli. Páteční stage tvořil pojízdný autobus od RedBullu. Další malé stage byly Urban Wave Beach, kde se celý den střídali DJ, leželo se na houpacích sítí nebo přímo v písku. Na stage Nova Cinema jsme ani nezavítali, jen jsme procházeli kolem tmavé místnosti, kde zrovna běžel na plátně film. A dalších míst, kde se mohl člověk na chvíli zašít, či zabít čas, bylo opravdu dost. Po ruce byly cisterny s kohoutky se studenou pitnou vodou, osvěžovadla a hasiči s nonstop puštěnou sprchou z hadice. Kelímky byly vratné, kontejnery na tříděný odpad po ruce, takže byl areál celou dobu opravdu čistý a uklizený.

 

Měla jsem zpočátku obavy, jak se dá zvládnout na tak malém prostoru odnož festivalu s takovým jménem, ale Plzeň obstála skvěle a stálo za to tam být.

Marcel Gidote's Holy Crab

inzerce

muzikantů

Prohlédnout si sekci

%d bloggers like this: