Share on facebook
Share on twitter
Share on email

REPORT: Jiří Schmitzer v Andělu nezklamal

Ve svém šedém oblečení, stejně nenápadném jako jeho mimojevištní vystupování, se posadí na podiu do stínu, a jediné světlo nechá svítit vedle sebe, jakoby snad tenhle večer měl vystupovat někdo úplně jiný… Jakoby byl jen vyhublým technikem, obhlížejícím zapojené kabely, který se za chviličku tiše vytratí publikem k báru. Jiří Schmitzer klame vzezřením, ne však ve chvíli, kdy se ujme slova. Pomineme-li teď filmové plátno, už několik let přitahuje řady fanoušků svým typicky profesionálně neprofesionálním vystupováním, velmi civilně podanými písničkami, zmatečností a roztěkanými vtipy, a moc dobře sází na to, že „sprostý lid to cítí, tak bacha na čenich“. Ačkoli to není v tomto případě asi zcela přesné přirovnání, neb Schmitzera od legendárního večerníčkovského „Řekněte prdel“ začali vyhledávat jak poklidní návštěvníci intelektuálních koncertů, tak i punkáči, rockeři a metalisté na monstrózních festivalech.

A stalo se tak i 12. listopadu 2015 v plzeňském Andělu, kde se sál zaplnil těmi, kteří zjevně z velké části jeho tvorbu znali, neboť texty kopírovali neslyšnými pohyby úst, usmívajících se přitom od ucha k uchu. Není divu. Jiří Schmitzer je podivným úkazem na české folkové scéně (někde jeho styl titulují „akustickým punkem“). Jeho autorské, převážně humorně laděné písničky (Víla, Kaluž, Bynďa) se dostaly do povědomí širší veřejnosti teprve relativně nedávno, ačkoli je Jiří Schmitzer s hudbou, a především rock´n´rollem let šedesátých, spojen od mládí. Těžko říci, zda ho dnes lidé, a předevčím mladší generace, zná více jako herce nebo jako písničkáře, a je to asi i jedno. Jiří Schmitzer je „rebel, který si dělá, co chce“, jak bylo zmíněno v dokumentárním cyklu Neobyčejné životy – dokumentu o Schmitzerovi od režiséra Viktora Polesného, – a to je vlastně zřejmé jak ve filmu, tak v hudbě. Těžko by kdo mohl tohoto charismatického a netvárného herce – muzikanta natlačit do situace, v níž by si nemohl stát za svým osobitým projevem.

„Stromečku maličký vyrosteš do výšky, a pak tě pokácí, rrrrozřřřežou… na knížky, a knížky nastaví na pěknou hromádku, na tobě přečtem si – na tobě pohádku.“ Toť jedna z písní, jež tentokrát zazněly v klubu Anděl music bar, a stala se tak spolu s Ferdou, Hanou, neodmyslitelnou Boudou či písní „na dvě půlky“ předskakujícími dárky k Vánocům pro všechny příchozí tohoto příjemného večera.

Závěrem dovolte krátký návod pro ty, kteří na jeho koncert ještě nikdy nezavítali. Nenechte se zmást osaměle stojící Bose věžičkou a prázdným místem pod světlem. Jiřího Schmitzera hledejte ve stínu, kde šero skryje četné vrásky, smutně přívětivé oči však skrýt nezvládne. A poslouchejte ho srdcem. Dobrou noc…a „řekněte prdel“.

Marcel Gidote's Holy Crab

inzerce

muzikantů

Prohlédnout si sekci

%d bloggers like this: