4. 11. 2016

ROZHOVOR: Brocks slaví tři roky existence

Článek

Autor

Klub


Zapoj se i Ty! Pozvi lidi!

Pojďme dostat obsah k co nejvíce lidem.

Momentálně máme 6203 / 10000 palců!

Chci pomoct!

Poprvé byli mnou zaznamenáni teprve před pár dny v plzeňském klubu Bílej Medvěd. Dívka s hlubokým hlasem mě zaujala ihned, kontrabas byl v moři plně elektrifikovaných kapel příjemným překvapením, zpěvák měl kytaru vymalovanou jako obrázek, akustickou kytaru obsluhoval blonďák tuze příjemného vzezření, a když jsem odcházela, zněl mi v hlavě útržek veskrze příjemné a přitom nevtíravé melodie písně Večernice, což samo o sobě považuji za nejpodstatnější úspěch každé kapely. Jo! A navíc, přátelé … Maj bubenici!

Řeč bude dnes o plzeňské partě, která si říká Brocks a právě tento pátek 4.11.2016 oslaví v plzeňském Jamu tříleté výročí od svého založení.

Jejich sestava působí ustáleně a harmonicky. Hrají v tomto složení: Pepé Kadlec, autor všech písní, hudby i textů – akustická kytara a zpěv, Tom Kadlec (synovec) – akustická kytara a vokály, multifunkční Simi Miletínská – zpěv, vokály, akustic.kytara a rytmické nástroje, Richard Jäger – kontrabas, a nakonec Radi Šubrová – bicí nástroje.

Tak jak jste se vlastně k Brocks dostali?

Pepé: Já jsem kapelu před těmi třemi lety založil, našel jsem prvního bubeníka Ondru Bártíka a basáka Péťu Kopra.

Radi: Já jsem sháněla nějakou kapelu, a moje sestra, taky hudebnice, mi poslala odkaz na kapelu Brocks, která v té době sháněla nového bubeníka. Takže jsem s nimi začala hrát a dokonce mi došlo, že bývalý bubeník, Ondřej Bártík, je můj kamarád a chodíme na bicí ke stejnému učiteli. Takže to byla taková hezká náhoda – kamarádi se vystřídali za bicíma.

Obracím se na basistu, nikoli baskytaristu, ale opravdového a nefalšovaného kontrabasistu.

Richard: Já jsem si dal v březnu inzerát, že bych si rád občas zahrál někdy o víkendech v obýváku. Načež mě kontaktovali Brocks, kterým jsem okamžitě řekl, že rozhodně nechci nikde vystupovat. „Jó, v pohodě, my si hrajeme jen tak pro zábavu“, zněla odpověď. No a až když jsem přišel s basou, tak mi tedy řekli, že taky občas s tím hraním vylezou ven.

Simona: Důležité hlavně je, že přišel nikoli s baskytarou, ale s kontrabasem!

Basák: To vidíte, že jo. (podotýká zpoza dvoumetrové basy)

Simona: A my jsme ho přiměli, aby si ho nazvučil, protože on byl přesvědčen, že si koupí elektrickou baskytaru.

Pepé: Ale když jsme tady slyšeli ten zvuk, měli jsme hned jasno, že tohle k nám sedí daleko víc. A tak si fakt koupil snímač, obal a kombo. Takže vyndal padesát tisíc a šel…

Simona: …šel si hrát po obývácích.

Tomáš: Já jsem se k Brock dostal tak, že mě Pepa pozval na koncert do Pohody, – tam jsem je vlastně slyšel poprvé, a pak v březnu proběhly asi dvě společné zkoušky a v dubnu už jsem s nimi hrál na akustickou kytaru.

A Simča?

Simona: Simča odpověděla na inzerát, že Brocks shání vokálistku. Takže jsem zareagovala, přišla jsem v lednu…

Pepé: …a už jsme se jí nezbavili.

Povězte mi něco o chystaném koncertu…

Pepé: Bude to tříleté výročí od založení kapely – 4. listopadu v plzeňském Jamu. Ačkoli jako kapela dobře fungujeme spíš rok, založena byla před třemi a za tu dobu se v ní vystřídalo několik lidí. Že to budou tedy tři roky, to jsem řekl už třikrát, že jo…

Simona: No a ještě je teda dobrý vědět, že to budou tři roky. (smích)

Pepé: Jinak, dvojkoncert odehrajeme s mosteckou kapelou Kola dokola, která si nás sama našla pro výměnný koncert, díky podobnému žándru a vlastní tvorbě. Mně se, soudě podle toho, co jsem zatím slyšel, moc líbí. Zahrají až po nás, abychom si mohli dát pivko a to výročí si užít.

Říkáš, že si vás našli na základě žánru. Kampak vy sami sebe řadíte?

Simona: Pop rock.

Pepé: Ale založený je to na folku. Já vymyslím folkovou věc, které pak uděláme rockovou aranž. Čistě folk bych nehrál a tvrdý rock taky ne, takže opravdu pop rock.

Sednete si co do hudebního vkusu?

Radi: Máme to dost podobně. Rock, občas metal…

Pepé: No jo, já teda vlastně nevím, jestli vás to jako baví?

Richard: No, to jsme ti právě chtěli říct… (smích) Ne, já musím říct, že mě to hrozně bavilo už od prvních nahrávek, které mi Pepa poslal.

Hrajete radši v Plzni nebo stejně jako řada plzeňských kapel máte větší odezvu mimo ni?

Pepa: No, jestli můžu, tak musím říct, že jsme byli kolikrát docela mile překvapení, protože návštěvnost tu na nás není vůbec marná. Samozřejmě chodí známí, ale i ostatní lidé vydrží do konce.

Simona: No, třeba když nás pozvali Strange Society na metalový festival na Šídlováku, kde hrálo pět metalových kapel a Brocks (smích).

Vím vím, tam jsem byla…

Richard: My víme… Kulatý brejličky.

Plánujete něco natočit?

Pepé: Určitě. Budeme brzy natáčet v Sokolově. Sice bych rád osm věcí, ale to se asi nestihne.

Něco speciálního, co by hosté pátečního koncertu měli vědět?

Pepé: Bubenice Radka hraje v proužkovanejch silonkách. A je teda pravda, že po koncertě na Šídlováku za náma lezli chlapi a loudili na ni telefonní číslo. Ale nedala ani jedno. Ani jednomu. (smích)

Co dodat. Pokud stejně jako já čas od času zatoužíte po koncertu, kde si odpočinete od dvojšlapek a uchýlíte se k příjemnému kývání do rytmu při nenucených melodických písničkách, pak už víte, kam při pátečním večeru směřovat své kroky. Brocks, Kola dokola, klub Jam. Ahoj!

Bavilo by Tě psát články?
Ozvi se!

OOOM DÍKY!

Previous
Next
Previous
Next

moc si toho vážíme!

Běž na naši facebookovou stránku PlzeňskéKapely.cz a pozvi všechny co znáš dle návodu! Díky tomu můžeme oslovit mnohem více lidí!

Najdi stránku: PlzeňskéKapely.cz

%d blogerům se to líbí: