Share on facebook
Share on twitter
Share on email

REPORT: Andělský Den svatého Patrika s The Moonshine Howlers a Cheers!

Rok se s rokem sešel a Den svatého Patrika byl opět tu. V předvečer onoho významného dne (16. 3. 2016) jsme se všichni sešli v Andělu, abychom s kapelami Cheers! a The Moonshine Howlers mohli tento svátek pořádně oslavit. Byla to moje premiéra, co se týče návštěvy Anděla za účelem nějaké větší akce. Dalo by se i říci, že jsem byla lehce na vážkách, co od tohoto večera mohu čekat. Moje pochyby se rozplynuly hned po příchodu. Malebné prostory se pomalu (ale jistě) zaplňovaly přáteli.

Jen několik málo okamžiků po našem příchodu se na podiu objevila první z kapel – The Moonshine Howlers. Musím se přiznat, že jsem o této skupině ještě doposud neslyšela. Byla jsem proto zvědavá, jaký dojem zanechá v mém srdci i v srdcích ostatních…  Již po několika prvních tónech jsem byla nadšená. Styl country v podání The Moonshine Howlers je velmi originální a v našich končinách jistě nepříliš známý.  Živelné písně nás všechny ohromily. Atmosféra byla velmi uvolněná a pohodová, jako kdyby skutečný svět zůstal kdesi daleko za námi. Zaujaly mě hudební nástroje, například banjo, basa a slečna s houslemi a zlatými vlasy, které padaly až na zem. Jednotlivé písně prokládal zpěvák zajímavými postřehy v angličtině, načež jsem se později dověděla, že se jedná o rodilého Američana. Během jejich hraní se prostory stále více a více zaplňovaly. Velmi se mi líbila skladba Cleansed throught fire. Zaujaly mě prosté náměty, jako jsou ženy, whisky, cesty do zatracení a noční můry, které tato kapela dokázala přetransformovat k dokonalosti. The Moonshine Howlers se pro mne stali symbolem živelnosti a energičnosti a velmi ráda si je někdy v budoucnu znovu poslechnu.

Po krátké pauze nastoupili na scénu Cheers! Během těchto okamžiků se sál naplnil k prasknutí a vzduch se tetelil horkem a napětím. Po doladění několika zvukařských nedokonalostí zazněly první tóny a melodie s nádechem Irska. Těla v namačkaném sále se začala pohupovat do skočného rytmu jejich písní. Zprvu nesmělí posluchači se nechali více a více unášet opojnou rozkoší hudby, která naplnila celý sál stejně jako zelené balónky od pořadatelů, které neustále poletovaly vzduchem. Již asi během třetí písně se strhlo pogo, ze kterého jsem si já osobně odnesla několik modřin. To s postupem večera nabývalo na intenzitě a během Barda to byl asi největší nářez. Zapojily se snad dvě třetiny lidí v sále a již nebylo úniku až do konce koncertu. Kapela jako vždy předvedla fantastický výkon. Fanoušci ji za to odměnili gigantickým potleskem, křikem a jásotem. Moje maličkost byla naprosto nadšená z celého večera. Užila jsem si báječnou noc a s rozbolavělým tělem a hlavou jako střep jsem se probudila do krásného slunného Dne svatého Patrika.

Marcel Gidote's Holy Crab

inzerce

muzikantů

Prohlédnout si sekci

%d bloggers like this: