ROZHOVOR: Matahari

Do jakého hudebního stylu lze Matahari zařadit?

Jsme cross-overová kapela, mícháme pár stylů. Kdybychom se rozhodli to škatulkovat, nejblíže to bude mít k metal-rocku.

Hráli jste už někdy v minulosti u nás Plzni?

Určitě a to několikrát za ta léta. V současné době jsme tu 2 - 3x do roka.

Jsou všichni Vaši členové z Prahy?

Dlouhou dobu tomu tak bylo. Já jsem nyní z Karlových Varů, kde jsem bydlela dříve. Ale stále jsme pražská kapela a já dojíždím. Za ten klid to rozhodně stojí. (smích)

Proč zrovna Matahari?

Je to jediný název, na kterém jsme se kdysi shodli. Osobně jsem měla více návrhů, ale Matahari prošela u všech. Jinak samotný název je podle té známé špionky.

Jak jsi se dostala k tomuto hudebnímu žánru?

Pocházím z rodiny rockového bubeníka, takže se to se mnou táhne a nejspíš se to potáhne i s mojí dcerou.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Největší? To je těžké říct. Ale máme toho s kapelou za sebou dost. Hráli jsme se zahraničními i českými kapelami zvučných jmen. Zahráli jsme na velkých festivalech v ČR, hráli jsme i v zahraničí, natočili několik desek a klipů, byli vítězi několika rádiových hitparád atd.

Když se zaměříme na jednotlivé skladby, osobně mě zaujala skladba "Plastikový Ken", kde lze uslyšet pasáž "Utrhnu ti ručičky, nožičky, co za to když ne?" Jde o dost drsný motiv, o čem skladba vypráví?

To je zrovna pasáž, kterou jsem nepsala já, ale naše bývalá kytaristka, která tím mířila na určitou osobu, ačkoliv mě je neustále podsouváno, že mám texty proti mužům. Je to nesmysl. V našem repertoáru jsou takto mířené skladby pouze dvě, Plastikovej Ken a Geluán. Když vezmeme v potaz celý repertoár, tak nejde o nic zásadního.

Máte nějakou hlavní náplň textů?

Hlavní náplň není. Co mě napadne to mne zkrátka napadne. Některé songy souvisí s určitou mojí životní etapou a některé jsou zas naprosto smyšlené. Je to různé.

Máte nějaký hudební vzor?

U nás se v tomhle kolektivně neshodneme, protože každý z nás má rád něco jiného. Pokud jde o mě, tak mám ráda tvrdé kapely, kde zpívá žena. Třeba Doro je dobrá, ale spíše jsem ujížděla na modernějších kapelách. Například Nightwish, Velcra, Guano Apes, Lacuna Coil a jiné. Je toho hodně.

Jaký máte názor na začínající kapely, které v současné době vznikají mezi mladými lidmi?

Tak v žádném případě jim ten začátek nezávidím. Začínajících kapel je opravdu moc. Samozřejmě, pokud chce být kapela vidět, musí mít minimálně nějaké klipy. Hrát pod nějakou agenturou není vždy výhrou. Každá taková kapela by měla mít nápad, potenciál a hlavně peníze, bez kterých to v dnešní době nejde. Není to vůbec jednoduché.

Chodíš se na tyto kapely někdy podívat?

Ne cíleně, rozhodně ne. Ale jak hodně koncertujeme, tak se s nimi často potkáváme.

Když by měla mladá kapela zájem si zahrát s Matahari, udělat vám předkapelu, je tu ta možnost?

Možnost tu určitě je, ale zase se nedá vyhovět všem, to je jasné.

Kde zkoušíte?

Místa se měnila, ale máme svojí krásnou, teplou a čistou zkušebnu v Praze.

Zastupuje Vás nějaká organizace?

Ne, jedeme sami na sebe. Jak už jsem řekla, agentura nemusí být výhra, protože může táhnout svoje koně a ostatní kapely se musí stejně starat sami, jen pod jejich značkou. Ačkoliv není to pravidlem.

Jak dlouho se s kapelou pohybujete na scéně?

Od roku 2001, takže už 13 let. To nám to teda uteklo. (smích)

Co by jsi vzkázala čtenářům PlzenskeKapely.cz?

Neseďte doma u Facebooku a choďte na koncerty!

Se Žantí se mi povídalo velmi dobře. Je to umělkyně s ohromným talentem, ze které mluví plno zkušeností. Také jsme se párkrát zasmáli. Byl to příjemný zážitek.