Následující článek bych rád věnoval mladým kapelám, které teď postupem času zjišťují, že nahrávky na jejich profilu například na Bandzone.cz pořízené mobilním diktafonem, prostě nejsou ono. Nerad bych se pasoval do role mistra, který ve studiu tráví každý víkend a singly „seká jako Baťa cvičky,“  ale realita je taková, že před Vánoci jsem absolvoval své druhé nahrávání. V prvním případě šlo o nahrávání EP s kapelou (4 skladby), ve druhém případě o moje písničkaření s akustickou kytarou (8 skladeb). Rád bych se s Vámi TOUTO formou podělil o svoje zážitky a poznatky z nahrávání, abyste měli představu na co se připravit a ČEHO se případně vyvarovat.

Na začátku je nutné říct, že jsme nahrávali v Rokycanech, ve studiu U Dědy. Majitel studia a kytarista kapely Substance D v jedné osobě – Jakub Mésároš – je celkem šprýmař. Když jsem onehdá psal status na Facebook o tom, že moje nedávno pořízené morče právě porodilo mladé, Kuba odepsal, že to dobře zná, jelikož se mu prý stalo to samé, ovšem ne s morčetem, ale s manželkou ☺. Po prvotním přivítání a zdvořilostních frázích jsme se vrhli na nahrávání bicích.

Bubeníkovi byly do uší vpuštěny dvě stopy – jeden z kytaristů a hlavní zpěv. Je určitě nutné mít jasno o tom, v jakém tempu hrajete jednotlivé pasáže, popřípadě zkoušejte songy, které hodláte nahrát, s metronomem. Nenastane pak situace, že ostatní jsou zmatení a glosují něco ve smyslu: „Normálně to přece hrajeme rychlejc ne?“ Mějte na paměti, že jakmile bicí jednou sklidíte, těžko je budete za pár hodin stavět a zvučit znovu, protože to zkrátka „není ono“. Obecně by Vám neměl „zvukový mistr“ nijak zvlášť nadávat za to, že jste nervózní a že občas něco pokazíte a věřte, že to pokazíte mockrát.

V kapele máme vyjma bicích, dvě kytary, baskytaru, akordeon a zpěváka. Nahrávání baskytary a kytary probíhalo tak, že muzikant nebyl zavřený v protější místnosti, nýbrž nahrával své party hned vedle mixpultu. Mohli se tedy výborně dorozumět se zvukařem. Avšak akordeon a hlavní zpěv už vyžadoval, aby se právě hrající muzikant přesunul do protější místnosti a veškeré pokyny dostával do sluchátek. Je pravdou, že ač se nám při nahrávání zpěvu nezdál part akordeonu, zvukař nám vyšel vstříc a akordeon jsme tedy dodatečně přetáčeli, aby vše bylo k naší spokojenosti.

Při nahrávání zpěvu mi došlo, že je potřeba trochu přehánět s vyslovováním a až ve studiu jsem zjistil, jaké jsem si napsal do textu těžko vyslovitelné jazykolamy, které na pódiu nějak přežvýknu a nepřemýšlím nad výslovností. Nahráli jsme 4 věci a celé to trvalo 2 dny. Měli jsme toho lidově řečeno „plný brejle“.

Doufám, že Vám článek bude ku prospěchu věci. V dohledné době bych se s Vámi rád podělil o zážitky z nahrávání mé sólové tvorby.