ROZHOVOR: Velký Voči

12.4.2015

Jak jste se dostali k Vaší kapele, jak jste se složili?

Mikeš: Tak počátky byly vlastně takový, že už na základce jsme se sebrali a chtěli založit kapelu (kvůli rozlučáku a podobně). To se nakonec povedlo, udělali jsme dokonce jeden koncert v Saloonu na Roudnej v Plzni. Bylo to fakt fajnový a sešli se všechny rozlučkový třídy. Přes prázdniny tak nějak nic a furt se řešila zkušebna, takže jsme začínali zkoušet normálně v dětským pokojíčku u jednoho kamaráda a potom to překlenulo do fáze, kdy se obměňovali členové, prošlo pár akcí, sokolovny a podobně, no a postupem času se myšlenka na tuhle kapelu lehce vytratila… přišli jiný pokusy a podobně.

Kryštof: Řekni, že jsme předtím hráli uplně něco jinýho… (smích)

Mikeš: No, byl to takovej funk-bigbít… a potom po nějakým čase, když jsem zavítal do Blovic, tak jsem uslyšel Matese (bubeník), jak trénuje v pokojíčku, to mu bylo nějakejch 14 let, a to jsem hned dával echo Kryštofovi, hele něco by z toho zas mohlo bejt, dávej dohromady starý věci, máme tip na novýho bubeníka, kterýho v dohledný době pošlu na zkoušku a uvidíme. No a tak se tak nějak stalo, Kryštof tomu fakt nevěřil, jestli to půjde a takhle… tak jsme si na to pak ve dvou sedli, jestli ho bereme a jestli to má smysl. No a někdy před rokem a půl jsme dávali do kupy takovej základní repertoár a vraceli jsme se ke starejm písničkám a časem je dotáhli do takovýho znění, jaký mají teď… jednoduše… začali jsme hrát punk…

Hromadně: Rock… Punk-rock…

Děláte mezi tím Punk a Rock rozdíl? Někdo se vehementně prosazuje, že punk je pouze životní styl.

Mikeš: Punk je možná životní styl, ale nemusíš nosit číro, abys byl punkáč. A tím, že my jsme všichni tak trochu stylově odlišní hráči – Mates je čistě punkovej, já mám rád rokenroll a Kryštof zase rád rychlý basový linky… tak je to pro nás jednoduše punk-rock.

Mates: Ale já nejsem čistě punkovej, vole! Já mám rád drum’n’bus a podobně!

Cílíte Vaší muziku na nějaké konkrétní téma či problematiku? Nebo je to prostě o tom co Vás momentálně napadne?

Mates: To chodí většinou ze života, co mě jakože napadne, nebo co mě vadí, co mě štve. Rozhodně to není založený, na tom, že by to bylo jen o lásce, nebo o politice (my hlavně tu politiku do toho nemícháme vůbec, protože je nám to popravdě u prdele, co tam Ti čůráci dělaj, hlavně že kradou. (smích)

Kryštof: A moje texty, jsou vo tom…

Mates: Tvle, dyť máš 3 texty! 😀

Kryštof: No tak jsem vymyslel pár textíků, ale jsou o tom, že jsou o úplných hovnech.

Kde čerpáte inspiraci?

Kryštof: Na mě má určitě největší vliv zámořská kapela Anti-flag, podle toho se snažím hrát na basu, líbí se mi tam ty linky. Neříkám, že chci hrát to samý, co jejich basák, ale spíš z toho čerpám nějakej ten směr a inspiraci basy. Co se týče zpěvu, tak to si jedu tak nějak sám za sebe a inspiraci moc jinde nehledám. Nicméně nemůžu říct, že bychom třeba něco kopírovali, to jako si myslim, že určitě ne.

Mates: My jsme každej individuální hráč a každej z nás, má rád prostě trochu něco jinýho. V tý kapele, to ale směřuje všechno k tomu punk-rocku. Sejdeme se na zkoušce, secvičíme, odehrajeme a jakmile ale přijdeme domů a vezmeme si ten svůj nástroj sami za sebe do ruky, tak zas hrajeme něco uplně jinýho.

Kryštof: K Mikešovi bych dodal, že je ovlivněnej hlavně bluesem, rocknrollem a bigbítem, za což Mikeše neustále prcáme a prostě ho obrazně nemáme rádi. Když máme tvořit punkrockovou písničku a on do toho začne hrát, nějaký jeho píčoviny.

Kdo z Vaší kapely dělá takovou tu mámu?

Mates: Prostě občas přijde Kryštof, začne tátovat, ale pak si zařízne trenky… a je z něj zase máma. Ale na těch zkouškách se tak nějak podílíme všichni.

Mikeš: Jo, ale co se týče organizace koncertů a podobně, tak to má na svědomí Kryštof a Mates.

Kryštof: Co se týče tady té role, tak já jsem ta maminka ve smyslu, chlastání před koncertem a podobně NE!. Protože, když si Mates dá pár piv, nebo flašku slivovice… a usne za bicíma na charitativní akci, navíc při zvukový zkoušce… to jsem potom taková maminka, která by se toho svýho děcka chtěla co nejradši zbavit, ne zbavit jako vyhodit z kapely, ale rozhodně do nějakýho děcáku určitě.

Mates: On mě chtěl vyhodit, ale potom mu došlo, že by žádnýho lepšího bubeníka nenašli, takže se musel přizpůsobit mýmu alkoholickýmu sklonu.  (smích)

Kryštof: Na koncertech hlavně žere a fetuje Mikeš. Ten může být sebevíc „nasračku“ a není to poznat. U něj platí pravidlo, že je denně vožralej a hlavně tak řídí, takže takovej vzkaz pro Policii ČR.

Mikeš: Ještě bys jim mohl nahlásit, že máme bílýho VW a jeho SPZku.

Dobře, jdeme radši dál. (smích) Album vydaný žádný nemáte? Jenom singly?

Kryštof: Na to je zatím brzo.

Mates: Finance nejsou a materiály ještě taky ne.

Kryštof: Já si myslím, že to není úplně tak o financích, ale nemáme ještě vyloženě zralý věci, který bychom tam mohli dát.

Mikeš: Nás jako veškerý ty písničky baví hrát, nestyděli bychom se za to, ale ještě to není v takový tý pravý fázi.

Kryštof: Ještě nejsme hlavně známý pro lidi, takže kdo by si koupil naše cédečko.

Mikeš: Je pravda, že s tutím chceme použít na tu nejlepší chvilku. Stejně tak jako jsme o Vánocích vydali novej singl, i když to bylo už nahraný dřív. Lidi byli doma, měli čas si poslechnout naší muziku a ta odezva byla úžasná. Ani jsme to nečekali, ale během měsíce jsme nasbírali fakt asi kolem 1500 poslechů. Načež, když jsme odehráli poslední koncert v roce v Domažlicích, tak tam ty lidi přišli připravený a byl to fakt parádní bordel.

Co přátelství s nějakými headline kapelami?

Kryštof: No třeba, když jsme hráli s Dilemma in Cinema. To jsme si říkali, budem hrát před prázdným sálem a fanoušci přijdou až na Dilemmáče. A pak zahřeje u srdce, když přijde nějakej z těch starších punkáčů a poví Ti, že se to dalo poslouchat, tak to zahřeje u srdce.

 

Díky za Váš čas a ať Vám to hraje!