Rocková parta s názvem Diagnoza Exitus slaví výročí deset let od svého založení. K příležitosti tohoto jubilea vydává svoje v pořadí druhé „plnohodnotné“ CD s názvem Projekt Prometheus. To bude, obdobně jako album první, plné přemýšlivých textů, které jsou pro kapelu typické. Na oslavu první dekády a současně na křest alba se můžete přijít podívat do Divadla pod Lampou v sobotu 8. prosince 2018 (FB event). Ale kdo jiný je oprávněnější mluvit o projektu než frontman kapely, zpěvák, kytarista, autor textů a většiny hudby Jiří Vondrovic, který s námi (respektive my s ním ;)) udělal rozhovor.

CD se vydává k 10 letům existence kapely, jak bys je shrnul?

Bylo to hodně zajímavých deset let. Hodně nahoru – dolů – nahoru – dolů. Kapelou prošla spousta členů. To všechno se nějakým způsobem v našem životě promítlo a promítlo se to i do tý muziky. Diagnoza vždycky hrála písničky od srdce, vyprávěla příběhy.

Jaké byly začátky kapely?

Začátky kapely byly veselý. Tak jako většina kapel jsme věřili, že naší muzikou dokážeme změnit svět, že dokážeme velký věci a že se muzikou jednou budeme možná i živit. Dávali jsme do toho strašně energie, a co do začátku jsme ani hrát neuměli, to jsme se naučili až za pochodu. Bylo to jako broušení diamantu a z toho vylezlo to, co jsme teď. Nevím, jestli je to diamant, ale je to to, co jsme…

Nyní vydáváte druhé CD, které by mělo odkazovat na to přechozí a mě by zajímalo jak?

Minulé album Deus Ex Machina jsme měli plně koncipované v tom slova smyslu, že každá písnička byla nějakým způsobem ex machinou, nějakým rozhřešením určitých situací. Byly tam dvě písničky, který na sebe zdánlivě nijak nenavazovaly – Ronin a balada a Sharan. Ty na albu spolu nesouvisely, ale už když jsme je natáčeli, tak pro mě byly nějakým způsobem propojený, nějakým mezičlánkem a ten je teď na albu Projekt Prometheus a je to Yucatana, která nezakončuje, ale spojuje tu triologii v jeden dlouhý příběh sebevykoupení. Diagnoza měla vždycky skladby trochu existencionalistický, vycházely ze života, odkazovaly na některé naše vzpomínky, na věci, které si myslíme. Projekt Promentheus odkazuje na antickou báji, kde Prometheus stvořil člověka. Je to takový projekt lidskosti.

Co bude symbolem pro tohle CD?

Tak symbolem bude Fabergeho vejce, které když se otevře, tak tam máme design v antickém duchu – zrození Venuše, akorát trochu jinak. V tom našem hadím pojetí. Náš Prometheus je pojatej trochu jinak. My jsme vlastně udělali takovej mýtus k tomu albu, který měl pospojovat Sharanovu triologii, kdy Prometheus je vlastně had. Je to trochu složitější, ale když si člověk k tomu přečte i booklet, jak mýtus, tak texty, měl by nám porozumět.

Kdy přišla doba, že jste si řekli, že je už čas vydat nové album?

Tak ono se to nabízelo už na začátku letošního roku, protože teď 22. listopadu to bylo přesně deset let od našeho prvního koncertu. Jsou takový naše narozeniny, takže jsme chtěli udělat něco velkého, abychom zakončili těch prvních deset let.

Jak bude vypadat křest alba?

Křest alba bude veselej. My jsme to pojali velkolepě. Chceme tím oslavit a zakončit tuhletu dekádu, jako takový velký finále. Právě proto pracujeme na audiovizuální show, kdy budeme hrát a za námi se budou promítat tématické vizualizace. Navíc jsme k příležitosti oslavy 10 let natočili takový krátký dokument, kde se vlastně shrne všechno, co se událo. Budou tam bejvalí členové, současní členové, takže to bude i hodně nostalgie. Ten večer by prostě měl být o Diagnoze Exitus. Chceme, aby to byla co největší a co nejdůstojnější oslava desetiletí.

A co Vás čeká dál?

Tak ono se říká, že když chceš mít co nejlepší budoucnost, tak se soustřeď na současnost. Takže my se teď soustředíme na křest alba, na jeho propagaci a určitě na nějaké další koncertování v novém roce a pak se uvidí. Během těch deseti let jsme zažili několikrát, že jsme si říkali: „A co bude dál?“ Ale vždycky přišly nějaké nové cíle, nové vize. A my budeme doufat, že ta jízda bude dál ve stejným duchu a že to teď bude hlavně o posouvání hranic.