ROZHOVOR: Plzeňský písničkář Hynek Kočí

1.9.2014

Hynek Kočí je plzeňský písničkář, je mu 31 jet, je učitel a má dvě děti. Ve středu 27.8.14 zahrál na Ranči Šídlovák– domluvili jsme tedy i krátký rozhovor, ze kterého se nakonec stal rozhovor velmi dlouhý. Zde si můžete přečíst jeho nejzajímavější část.

Jaký byl tvůj první nástroj a v kolika letech ses dostal ke kytaře? Chodil jsi se někam se učit nebo jsi samouk?

U nás na vsi nebyl nikdo, kdo by učil na kytaru, takže jsem musel chodit 9 let na akordeon. Ke kytaře jsem se dostal asi v 16 a učil jsem se sám. Dokonce jsem levák, ale hraju jako pravák, protože jsem se učil po hospodách a musel bych všude tahat svou kytaru.

Kdy jsi začal s psaním textů?

Asi odjakživa, takový ty básničky holkám a podobně. Ale písně, zhruba od těch 16 společně s kytarou. Říkal jsem si , že mě nebaví hrát moc ty převzatý – chtěl jsem si skládat svoje.

Když už píšeš, je to vždycky najednou? Co pozdější úpravy?

Většinou to je tak, protože potom, když to nedodělám, se k tomu už nevrátím – ale jsou i písně, které jsem dělal na pokračování, třeba v horizontu měsíce. Napsal jsem sloku, nechal jsem jí uležet a napsal další. TřebaJižní kříž šel rovnou během deseti minut a naopak Léthe, to jsem dělal dlouho. A čím jsem starší, tím to jde pomaleji, že člověk víc přemýšlí nad každým slovem, aby to mělo ten správný smysl a dává si na to víc času. Co se týče pozdějších úprav, nikdy třeba nedělám to, že bych text předělával. Když se mi nelíbí například dvě věty, tak už to nechám a je to pryč, což je možná škoda (smích).

Co jsem počítal, máš více jak 60 písní. Byla nějaká tvůrčí krize?

No okolo 80. A tvůrčí krize určitě ano. Třeba když jsem chodil na vysokou, kterou jsem dělal při práci, tak nebyl čas a nic jsem 3 roky nenapsal. Ale potom během měsíce přišlo deset písní. Občas se člověk moc trápí tím, jak dlouho nic nenapsal, a proto má má svůj důvod, že najednou vybuchne a člověk jich napíše několik, nebo alespoň jednu skvělou. Takže nic tlačit přes koleno asi není dobrý.

Ty alba co máš, jsou profesionálně nahrané někde ve studiu?

Ne, dělám je doma. Nicméně teď se snažíme, aby ten zvuk byl už profesionální. Připravujeme s Filipem (Filip Špindler) desku, která bude profi včetně obalu a podobně. Bude se mixovat ve Švédsku a vyjde i pod hlavičkou vydavatelství. Říkám si, že forma není úplně důležitá jako obsah. Takže než abych si šel nahrávat album do studia za 100 tisíc, tak radši koupím dětem něco hezkýho. Původně jsem ho chtěl pokřtít už tady na Šídlováku teď ve středu (27.8.2014), ale nestíháme. Pokud to vyjde, tak snad do Vánoc. Když ne, začátkem nového roku.

Co je pro tebe těžší – napsat text nebo hudbu?

Určitě napsat text. Hudba už jde potom sama. Já musím souhlasit s tím, co jsi psal v recenzi – v jednoduchosti je síla. Je složitý, aby člověk nepsal témata, který jsou nezajímavý, který nejsou od srdce.

Na koncertech hraješ sám nebo s doprovodem?

Většinou sám. Ono je těžký sehnat lidi, který to dlouhodobě myslí seriózně a nechtějí hned obrážet vyprodaný kluby a mít za to spoustu peněz. A ono to chce neskutečnou trpělivost, jet někam, kde nevíš, jestli ti přijde 10 lidí nebo 20 nebo nikdo. Většinou se snažím dělat dvojkoncerty s někým, protože to může přitáhnout víc lidí. Někdy se najde někdo, kdo se mnou vydrží hrát. Hrál jsem s houslistkou a akordeonistou nebo s kytaristou Frančeskem, který je momentálně na několik měsíců pracovně v Itálii. Nejradši bych hrál s Filipem, ale ten odjel do Švédska.

Kolik kytar máš doma? A máš oblíbenou značku?

Teď tři. Jednu elektrickou a dvě akustický. Oblíbená značka Seagull, protože mam rád cedrový kytary. Oni mají trochu jinej zvuk než ty smrkový. A zvukaři taky chválí, že se zvučí samy, paráda. Já jak hrábnu na cedrovou kytaru, není cesta zpátky (smích).

Na Bandzone.cz máš svoje písničky ke stažení, nepřemýšlel jsi o prodeji alb?

Já je prodávám, ale dávám na výběr. Když někdo chce za hudbu dát peníze, dá je a já jsem rád, protože mě to stojí spoustu času a peněz. Když někdo nechce nebo nemůže z nějakého důvodu, nemusí. Jsem asi špatnej manažer (smích).

Jsi před vystoupením nervózní?

Už ani ne. Ale rum si dávám na hlasivky (smích).

Je nějaká soutěž do které by jsi nechtěl?

Mě popravdě to soutěžení v hudbě nějak neoslovuje. Nemám na to úplně vyhraněnej názor, jestli je to dobře nebo špatně. Určitě to neodsuzuju, možná se tím připravuju o nový lidi, který by na tebe normálně asi nepřišli, ale tím, že je přitáhne někdo jinej, tak si poslechnou i tebe.

Když uděláš nějakou novou věc, usoudíš – jo je to dobrý a jdeš s tím ven nebo to hraješ napřed někomu?

Manželce třeba (smích). A hlavně s Filipem teda. S tím řeším hlavně zvukovou stránku, ale 80% rozhodování je na mě. Pokud si za tím stojím, tak je to správně a může to ven. Nikdy nedělám píseň jen proto, aby se líbila lidem, ale abych si za tím opravdu stál já. Myslím si, že autor musí psát za sebe a ne aby se někomu zavděčil.

Kde mohou posluchači najít informace a případně si poslechnout nějakou tvojí tvorbu?

Mám profil na facebooku, kde jsou vidět koncerty. Na Bandzone.cz jsou i písně k poslechu. Obojí pravidelně aktualizuju. Mam i webovky, ale ty nejsou nic moc, nicméně je taky aktualizuju, takže informace jsou tam taky.