REPORT: ZAUM z Kanady a FStL pod Lampou

15.10.2014

V mírně zamlženém oparu vzpomínám, cože se to včera – 14. 10. 2014 v Divadle pod Lampou – vše stalo. Jisté je, že Five Seconds to Leave tentokrát zvládli dorazit po třech předchozích a žel i neúspěšných cestách vstříc Plzni. Mé poslední setkání s nimi na Brutalu bylo neopomenutelné, takže neexistovala možnost nedorazit. Vpravil jsem tedy do sebe pivní substrát a jal se kochat produkcí poctivé tříčlenné sestavy. Když se spustila první zvuková hradba, myslel jsem, že mi mozek opustí do pěti sekund své předchozí působiště. I přesto ale byl zvuk čitelný, takže bych se s tím dokázal spokojit. Překvapením pro mne byly vokály, které jsou pro mne v repertoáru FSTL příjemnou novinkou. I skladby se nyní ubírají trochu jiným směrem, než-li tvorba, jež je mi známa. Rychlejšími a našláplejšími rytmy se ale v průběhu setu postupně začalo šetřit, až vše skončilo u poctivého dronění a to já tuze rád. Pochmurnost jdoucí ruku v ruce s hypnotickou destruktivní kytarovou stěnou v závěru byla pro mne naprosto pohlcující. Nedostávalo se mi příliš slov. Lid vůkol měl naštěstí opačný problém, a tak si vydobyl i labutí píseň „Seventh Wave“. Propadl bych smutku, nezazněla-li by tato famózní skladba. To již ale byla finální tečka za skvělým setem Five Seconds to Leave. I kdyby tímto večer končil, odcházel bych spokojen.

Po dlouhé zvukovce zpěváka, baskytaristy a zároveň i poloviny celé kapely, mohli konečně začít kanadštíZAUM. To mi přišlo celkem hloupé, aparát mohl být připraven dopředu. Je škoda lid ochudit o efekt překvapení, zvuk baskytary je dosti charakteristický a výjimečný. Pro jedince bez znalosti materiálu a zvuku, by pak byl start koncertu o dost zajímavější. Nic naplat, i začalo se. Nezbytná mantra a sitár jsou složky, které dodávají hudbě své kouzlo. I navodila se ta správná atmosféra a vše se mohlo naplno rozjet. A tak se přidala i druhá polovina kapely, kanadský dřevorubec za bicími nástroji. Hrál jednoduše a řezal do nich, až mi z toho bylo na pár okamžiků za tu krásnou oranžovou sestavu teskno. Absence crash činelů vyměněných za poctivé ride, ale nutně musí člověka zahřát u srdce. Přiznám se, že první půle setu mne příliš neuchvátila, ta druhá a hlavně pak závěrečná skladba „Zealot“ mi ale vše vynahradila. Východní stoner doomová mše se tak chýlila ke svému nevyhnutelnému konci, až nakonec skončila úplně. U výstupu z Lampy postávala celá kapela, které jsem poděkoval za zážitek. Vypadali potěšeně, příjemně, ba až nezdráhajíc se pokračovat v komunikaci. A tak jsem raději odešel, aby toho všeho štěstí a radosti v životě zase nebylo tolik a člověk si na to potom nezvykl.