REPORT: Žádnej Strach na Šídlováku

15.8.2014

Dva dny už nestojí počasí za nic. Tuhle poprchává, tuhle fouká studenej vítr. Co máme asi čekat od pátku. Na druhou stranu, na koncert se těšim už dlouho, tak to prostě musí bejt dobrý!

A hele, na netu píšou, že bude v pátek 8. 8. 2014 hezky. Moment, zkontroluju to v mobilu. Díky bohu za aplikaci o počasí. No jo, prej bude teplo.

„Žijem v prapodivný době, věřit můžem jen sami sobě. V počítačovým světě internetu sním o dýmce a o fernetu.“

Nakonec je pěkný vedro. Kdo to měl čekat po těch pár dnech nečasu.

Sednu na bus a v Plzni jsem hned. Lochotín je první čtvrť, do které autobus přijede. Už takhle na kraji Plzně je to samá bytovka, jenže pár kroků mezi stromy stačí a ze sídliště je rázem ranč Šídlovák u rybníka. Přes stromy na Plzeň vidět není. Místo smogu tu smrdí (voní?) koně. Tramvajové pásy se změnily v kolejiště s dětskou mašinkou. Ani chvilku se nezastaví.

„Junglí betonovou se proplétám, číhá tam na mě snad tisíc vočí.“

Před pódiem se stalo od posledně pár změn. Altánek už je opravený, takže poslouží ke svým účelům, taky přibyly stoly a lavičky. A to fakt přímo před pódiem, což je na jednu stranu možná škoda. Všichni lidi si sice sednou, ale hrát jen pro sedící lidi asi nebude to pravý ořechový. Jenže pivo teče proudem, na lavičkách mezi lidmi s dětmi jsou vidět i některé známé tváře a rozhodně nevypadají, že tu celý večer jen prosedí u stolu s kelímkem piva (chodovar, jedenáctku gambáč, prazdroj a dokonce točený kingswood tu mají). Nechybí ani kořalky. Ono to nějak dopadne…

„Tak proč se trápit, se životem srát. Vždyť nad vším zvítězí pan doktor chlast.“

Pár minut po sedmé se začíná hrát. Už od začátku v plné sestavě a tak to kapele Žádnej Strach sluší nejvíc. V první části se před pódiem moc lidí nevyskytuje, ale budiž jim k dobru, že se pohupují alespoň na lavičkách.Žádnej Strach hraje své písničky, které občas prokládá prověřenými covery. Po první krátké pauze se někteří posluchači začínají zvedat. Bylo na čase. Na tuhle muziku je přece jen škoda sedět. Náladu samozřejmě pořád dotváří i pivko, jehož spotřeba rozhodně neklesla. Mně se podařilo ukořistit sklenici – vzácnost mezi kelímkovým královstvím.

„Holky, já sem milionář, nastavte náruč svou. Holky, já sem milionář, ostatní vám jenom lžou.“

Po druhé pauze se do rytmu pořádně skáče. To s lidmi udělala hudba, která je tak nabitá energií, že sedět bez hnutí by nevydržel nikdo. A v průběhu koncertu se dozvídám další zajímavou věc. Po desáté, kdy se musí skončit s hlasitou reprodukcí, dnešní párty nekončí. Bude se pokračovat zpívanou s akustickými kytarami a spaní je dovoleno ve stanech přímo tady na louce. To je novina, která rozhodně potěší. Jenže bohužel ne mě. Já musím být brzo ráno doma, tak o to přijdu. Moc bych tu chtěl zůstat, jenže povinnosti jsou povinnosti, snažím se ten momentální splín spláchnout větším množstvím piva. Vždyť i tak jsem si užil super koncert!

„Ráno se probouzím, cítím vůni koly. Všude je ticho a rozbitý stoly. Chytám se za hlavu, co mi do pití dali. Když kopnu do dveří, hrozně to bolí.“