REPORT: Irský večírek se Selfish Murphy a Pesopír v Divadle pod Lampou

22.10.2014

V úterý 22. 10. 2014 jsem vyrazil na koncert do plzeňského klubu Divadlo pod Lampou, kde se konal společný koncert plzeňské obscene-punkové kapely Pesopír s veselým složením Selfish Murphy z Rumunska, kteří hrají melodický a hopsavý irský folk.

Chvíli po 21. hodině započala své vystoupení plzeňská kapela Pesopír a to v rozmanitých kostýmech. Například člen kapely hrající si s různorodými krabičkami obsahující beaty a zvuky byl namalován indiánskými znameními. Kytarista byl oblečen jako modrokabátník z americké revoluce. U frontmana jsem chvíli polemizoval a po chvíli jeho vizáž uzavřel s tím, že je to takový ten dobový špinavý obchodník ze 17.-18. století s kloboukem na hlavě. Baskytarista vypadal jako čert, s plynovou maskou na půl hlavy a kalhotami potaženými jakýmsi břečťanem. Bubeník měl v obličeji šachovnici, která připomínala vzhled Jokera. Jednoduše parádní kostýmy jdoucí ruku v ruce s provokativními texty a hudbou. Frontman hravě kombinoval akordeon s kytarou mezi songy, i když by tam toho akordeonu mohlo být trochu víc. Moje polemika může být ale způsobena tím, že na akordeon téže hraji a mám pro hru na něj slabost. Určitě mne zaujala píseň Krakonoš a sněžníci, tam ta vyhrávka na akordeon byla fakt parádní. Co se týče nazvučení, trochu pokulhával zpěv a kamarád povídal, že i na jedné soukromé akci bylo zpěvákovi lépe rozumět, a to při zvučení na kombíčka. Nicméně podání zpěvu bylo v parádním fanánkovském stylu, hlavně intonací a barvou hlasu. V závěru se frontman na chvíli odpojil, přenechal zpěvy ostatním členům a ujal se kláves z boku pódia… a které se následně po dohrání písně sesypali jako věž z karet. Tak čááu a zase příště… to znělo v posledních sekundách z pódia při závěrečném loučícím se songu.

 

Členové Selfish Murphy nastoupili celkem rychle na scénu, bez dlouhých prodlev po předchozí kapele. Už od začátku byla zřejmá opravdu perfektní práce s publikem. Flétnista je opravdový tahoun celé kapely, příčná flétna spolu s irskou flétnou dodávají dojmu z kapely skvělý melodický šmrnc, který jakoby vyprávěl příběh zpěvnými a hvězdnými tóny. Opravdu žádné dlouhé časové mezery mezi písněmi. Moc se mi líbilo podání písně Mountain King, Dirty Old Town od The Pogues a dalších, převážně coverových folkových písní. Kapela mimo jiné čerpá také z tvorby The Dubliners, nebo Shana MacGowana. Členové Selfish Murphy, jak už jsem zmiňoval, velmi komunikovali s publikem, a to tak, že například předzpívávali chorály, které pěly napřed dívky, poté muži a následně celé osazenstvo Divadla pod Lampou. Rozhodně byl každý song proložen rytmickým tleskotem, který si kapela vždy náležitě vyburcovala. Při vyhlášení posledního songu, který byl proložen parádním bubenickým sólem se kapela odebrala z pódia a tím zvýraznila „zapadlého“ bubeníka. Poté přišla smršť přídavků, na můj vkus až přehnaná. Napočítal jsem jich cca 6, a poté už s trochu nahryznutým pocitem opouštěl Lampu, protože toho bylo opravdu dost.

Nicméně to byl skvělý energický zážitek. Dokonce jsem si od Selfish Murphy pořídil parádní tričko a pronesl s nimi pár lámaných anglických vět.

Zdroj fotografií: facebook album