KAPELNÍ REPORT: Provokace bez Legrace zahrála v Jindřichově Hradci

13.1.2015

V sobotu 10. ledna 2015 jsme s naší kapelou Provokace bez Legrace vyrazili do jihočeského Jindřichova Hradce, kde naše kamarádka ze slánského Valníku pořádala koncert ku příležitosti svých narozenin. Pozváni byli také Vision Days z moravského Brněnce, Sex Deviants z naší plzeňské domoviny a slánští Dilemma in Cinema.

My kapelníci z PbL jsme se okolo 15té hodiny setkali u nás ve zkušebně, a to poměrně na čas, než jak bývá zvykem. Naložili jsme veškerou naši aparaturu a nezapomněli přibalit ani basu piv a lahev vína pro každou osobu (Pájo, super výběr!). Při cestě foukal silný boční vítr, a i když jsme byli pekelně naloženi, pěkně to s námi házelo. Nicméně to byla velmi veselá cesta, plná pokřiků na okolí a čůrajících pauz.

Zhruba 160km trasu jsme zvládli překonat kolem 19. hodiny, kdy jsme dorazili na místo. Jindřichohradecký klub Lucky Pery – parádní zázemí s patrem nad barem. Celkovým dojmem lehce působil jako plzeňské Divadlo pod Lampou. Dali jsme si pár tekutých pochutin, seznámili se s několika novými tvářemi a počali zvučit.

Spustili jsme náš vybraný set. Ohromný dojem na mne udělal fakt, že pod pódiem byli lidé, kteří pěli od začátku do konce naše písně (zdravíme Daděnku, jedinou zdravotní sestřičku v sále), pro které jednak nikde nemáme zveřejněné texty a za druhé nemáme ani pořádné nahrávky. Velice to potěší a nakopne. Když nám publikum věčně lilo další všemožné tekuté pochutiny do hrdel, je počest další. Celkově parádní odezva a hrálo se nám přímo rozkošně. Takže všem díky a rádi se zas vrátíme!

Poté jsme se odebrali mezi lidi a vyklidili pódium pro Vision Days. Parádička jako obvykle, jen si už přijdu tak nějak starší a moc dlouho v tom pogujícím kroužku nevydržím. Nicméně zazněly všechny aktuální velký pecky, jako jsou Cesta do hlubin punkáčovi duše, Punk jako řemen nebo má oblíbená Ať nám to stojí! Pro rýpaly zabývající se objektivitou – k samotnému hraní kritiku nečekejte, v mém stavu bylo vše dokonalé. Nějak rychle jsem se kulturně unavil (po našem zdrátoval) a když jsem uklízel za pódiem svou Rózu (akordeon), tak ta najednou sama od sebe začala hrát a táhla mne švihem na pódium, kde se připojila k Vision Days ke cover písni Where is my mind. Nějak to vyšlo, frontman poděkoval a dokonce to mělo asi i celkem úspěch. Pája (náš kytarista)  v tu chvíli i natáčel u baru a všechno to náhodou natočil. Prostě osazenstvo Vision Days je strašně přátelská banda, děkujem jim za společný hraní a zdravíme do Brněnce (stojan předáme v co nejbližším možným termínu).

Jako třetí vystoupili naši domácí z Plzeňska – strašičtí Sex Deviants. Při zvukové zkoušce jsem s Petrem (basákem z Vision Days) postával před pódiem, s obdivem jsme pozorovali basákovo umění a oba jsme se shodli na jednom – Hedřich je prostě hovado! /Majkl

Vystoupení bylo veselé, jelikož si kytarista Štěpán, na pozici zpívajícího frontmana zlomil stojan. Asi 2 písně jsem se pokoušel držet půl stojanu u zpěvákovo úst, než zvukaře napadlo stojan vyměnit. Každopádně mne zarazila reakce, kdy zvukař požadoval uhrazení stojanu. U zlomení jsem byl a jednalo se opravdu o mechanickou únavu materiálu. Co ale k samotnému vystoupení Sex Deviants? Odezva publika hřmotná, tito strašičtí bohémové jsou v Jindřicháči za hvězdy a skoro každý je označoval za hlavní tahouny večera. Opět, vy čtenáři, co očekáváte objektivitu, týkající se negativní kritiky – žádná nebude, všichni jsme byli opilí a tak to má být. 😉

Dilemma in Cinema – blázni ze Slanýho. Pamatuju si, že jsem jim lezl s Majklem (náš baskytarista) na pódium a skákal do davu. Poté jsem taky našel ohromné množství nesnězených chlebů v druhém patře klubu. Krmil jsem jimi po čas hraní bubeníka Pípu a ostatním řádícím členům pokládal krajíce na hlavu.

Po skončení hudební produkce jsme lehce poklidili, rozloučili se s kapelami a vyrazili do nějakého nonstopu. Velmi zábavné, vedla nás jedna ukřičená dáma snad 3 kilometry zákoutími Jindřichova Hradce. Ve finále jí už nikdo nevěřil, že někam vůbec dojdem. Někteří z nás si dali pivko a kousek pizzy, ale náš kytarista Pája si objednal Falafel kebab, který se stal otravnou hláškou večera. Chvíli na to jsme si objednali taxík k pořadatelce na byt a jelo se spát.

Ráno bylo veselé, vyštvali jsme veškeré neplzeňské spáče z pokoje. Jestli to bylo naší společnou plynatostí, nebo hláškou: „Dáš si Falafel nebo Halal kebab?“, se už můžeme jen domýšlet. Pořadatelka nám připravila bohatou snídani ze salámů, vajíček a sýrů. Naložili jsme zbytek aparatury v klubu a po poledni vyrazili k domovu. Stavili se na Orlíku, já si zaběhal za mou letící čepicí po mostě, udělali si kůl selfí a pak už se nic zajímavého nedělo.

Jednoduše parádní výlet s lidma, který mám rád a to se nezapomíná. Tohle byl ku*va rokenrol!

 

autor: Pepé / harmonikář / Provokace bez Legrace
dodatky: Majkl / baskytarista / Provokace bez Legrace
fotoreport: redydj

 

Toto je nový druh reportáže na našem webu, takže pokud jste kapela z Plzeňska, nebo kapela, co vystoupila na Plzeňsku a chtěli byste vydávat reporty z cest prostřednictvím webuPlzeňskéKapely.cz, zasílejte články na clanky@plzenskekapely.cz