Příbramští E!E společně s pražskými SPS opět zavítali do Bílého medvěda v Plzni. Na koncert těchto dvou punkových legend se přišlo podívat přes 400 lidí, na baru došla dvanáctka a elektrické jističe si vybraly horší den.

Když jsme v pátek dorazili do Bílého medvěda cca půl hodinky před vpuštěním do haly, říkal jsem si, že letošní návštěva nebude kdo ví jaká. Leda tak houbeles, za pár minut už se před vstupem do haly tísnila hromada nedočkavých a posléze na baru hromada žíznivých. U vstupu již stál také připravený merch stan, který nabízel suvenýry obou dvou kapel a také tradiční Pogo tour trička, která vycházejí každý rok s příslušným ročníkem v potisku.

Na strážným koši seděli dva hoši,“ znělo do tmy Bílím medvědem.

„Éčka“ si nedaly moc na čas a krátce po deváté se do toho pustily, to už se plno jejich příznivců tísnilo dávno pod pódiem. Odehrály první song, druhý, třetí a najednou… tma! Klub Bílej medvěd se najednou ocitl v absolutní temnotě. Mimochodem, vysvětlí mi někdo, proč když někde na koncertě vypadne elektřina, tak dav začne koordinovaně křičet: „Heeeej!“ Po několika sekundách tmy se z davu začal ozývat text písně Koš, což podtrhlo skvělou atmosféru a vyplnilo čas. „Na strážným koši seděli dva hoši,“ znělo do tmy. Po chvíli byl problém zažehnán a E!E dostaly možnost v produkci pokračovat. Za pár okamžiků, zrovna když E!E dohrávaly píseň Deprese, se problém opakoval. Upřímnou soustrast lampovým aparátům. Problém se vyřešil, tedy přesněji oddálil a E!E mohly dohrát zbytek koncertu. Nechyběly osvědčené pecky jako MíšaHumusák nebo píseň Indiáni již tradičně věnována in memoriam Bakčovi.

Po kratší přestavbě se již na pódiu objevila formace kolem Zdeňka Růžičky. Následovala krátká zvuková zkouška, a pak už intro, které můžeme znát z alba Útěky z reality. Na SPS se mi líbí, že ač jejich hudbu znám už téměř zpaměti, vždy na svůj playlist přidají nějakou tu novinku, nebo opráší nějakou vyloženě starou věc. V případě pátečního vystoupení jsme mohli v Plzni poprvé slyšet „živákovou“ verzi Connie Ramone, kterou někteří posluchači kritizují na serveru Youtube, že je prý na punkovou kapelu příliš rocková. Proboha živého! Dle mého je naopak super, že všechny songy nejsou tak říkajíc na jedno brdo. Samozřejmě, že zazněla ikonická Máma nebo Ruská, ale uvědomme si, že od založení SPS už uplynulo přes 30 let! Takový Zdeněk, který je v SPS od samotného založení už dle mého musí mít Ruský plný kecky (mírně řečeno). V sále by se dal vzduch krájet, proto jsem si i já musel párkrát odběhnout na bar a uhasit žízeň tekutým chlebem. Ke konci koncertu jsem již postával na kraji sálu kousek od pódia, kde se nachází kapelní backstage. Chlápek hlídající vstup, si mě několikrát přísně přeměřoval a bylo na něm vidět, že je zcela připraven mi mé případně nenechavé ručičky „s láskou“ zpřerážet. Takže vlastně člověk na svém místě.

Celkově to byl super večer s parádní atmosférou, i když jsem byl zpočátku zklamaný, že SPS nezahrály moji srdcovku Století Chaosu. Nakonec jsem se jí dočkal ve formě přídavku. Jako přídavek vlastně zazněla i píseň Druhý břeh, tedy jen do druhého refrénu, protože poté zase vypadl proud, a všude byla tma jako v pytli…