REPORT: Mighty Sounds 2014

27.7.2014

Tak a máme to za sebou. Jubilejní 10. ročník Mighty Sounds už je historií.

Na festival jsem se těšil už od Vánoc, kdy se začal rýsovat line-up. V předstihu jsem si zajistil ubytování v Táboře, i když na místě se dalo stanovat v několika „levelech“. Kdo si pospíšil, tak si mohl užít většího pohodlí – víc místa, sprch a záchodů v jakési lepší části kempu. Asi nejvyšší level bylo zakoupení tzv. backstage vstupenky za 2900 Kč v limitované edici 200 kousků. Za tuto cenu se mohl návštěvník festivalu opravdu pohybovat všude tam, kam se dostanou jinak jenom kapely, pořadatelé a novináři. Může tedy nahlédnout do tvůrčí kuchyně festivalu a užít si třeba pohodlí hospůdky, kde si mohl i zpříjemnit čekání. Dalo se tam parkovat a stanovat. V balíčku jste u vstupu dostali moc hezkou klíčenku, welcome drink a poukázku na další drink. Od pořadatelů dobrý nápad a snad tato novinka bude dostupná i příští rok.

Počasí bylo vcelku příjemně festivalové bez extrémů, a tak se zhruba 15 tisíc návštěvníků skvěle bavilo. Bylo to tak akorát, nikde nebyly fronty a až na hlavní hvězdy se dalo i v pohodě všechno sledovat relativně blízko pódia.

Hudební menu tří dnů bylo taky bohatý. Dvě hlavní stage, uzavřené šapito (klidně ještě větší), stylová Lucky Hazzard stage a z menších bych vypíchnul stage, kde se hrál elektroswing a podobné lahůdky. Spousta různých doprovodných kejklí, obchodů a tak. Upřímně, stihnout se to nedalo, ani kdyby se člověk rozkrájel. A tak jsem běhal a běhal.

V pátek byla největší pecka Dropkick Murphys. Víc než hodinu a půl skvělý muziky, borci z Bostonu nezklamali a pro mě to byla největší pecka festivalu. Předtím jsem stihnul třeba Yellow UmbrellaRedska – oboje super. Musel jsem vidět i legendu psychobilly scény Frantic Flintstones. Jako malej kluk jsem se těšil na další legendy 7 Seconds a klobouk dolů, rozsekali mě náramně, protože takovej nářez jsem nečekal. The Crimson Ghosts horrorpunks, ale i Misfits z Německa byli dobrý už loni na Budvar festu. Francouze Jah On Slide jsem neznal a o to víc se mi líbili. Už sháním jejich desky. O Barb Wire Dolls se toho už napsalo myslím dost. Irie Révoltes před spaním byla úplně ideální pohodička. Pak už jsem dal jenom Peter Pan Speedrock. Oproti Irie docela kontrast. Na Lucky Hazzard jsem zastihnul další psychobilly pecku, The Brains.

V sobotu to taky pěkně začalo. Prvně Saints and SinnersDiscoballs, The OffendersChurch Of ConfidenceThe Restarts, a to jsme se ještě pořádně nerozjeli. The FilamentsZSK nebo Bluekilla. Nestárnoucí GBH mě zase jako vždycky dostali. Pak už nejočekávanější Perkele. Show to byla výborná, mám je moc rád, ale radši si je dám někde v klubu. Death Before Dishonor jsou na mém žebříčku živých kapel mezi top 10 a pozici uhájili. Další byli ANLJesse James, Bloodsucking a hurá na Deadline. Celý den jsem samozřejmě odbíhal i k Rafanovi na jeho stage na klasiky Green MonsterRocket Dogz, vynikající rockabilly Twisted RodMoonshine Howlers a Detectors. Od všeho vždycky kousek. Tohle byl line-up tak na tři festivaly.

Bylo potřeba nabrat síly na poslední den. V neděli jsem začal až s Prague Conspiracy, přes Only CrimeKoffin Kats a Generators na Sto zvířat. Ze stanu jsem se dokopal na Everlast, kterého jsem viděl loni v Německu a tady byl ještě o 100% lepší. Čekáním na Madball si krátím čas u hip hopu, který zrovna nemusím. Ale je zajímavé, že partička kolem PSH mě bavila, a tak kousek Vladimira 518 dávám úplně v pohodě. Madball je další partička z mojí top 10. Freddy nám pohubnul a nahodil docela solidní máňu. Starý fláky i nový věci z povedené novinky Hardcore Lives, tady není co dodat. Plynule navazuju na Nekromantix, luxusní americké stylové psychobilly Pak dávám ještě tři „hardcorovky“, za vypíchnutí stojí určitě úplně poslední Evergreen Terrace, které vidím asi po osmé, a kterým čím dál víc přicházím na chuť. Mezitím Talco na uklidnění. Lucky Hazzard jsem v neděli docela flákal, protože to krytí s ostatními stage bylo někdy peklo. Byl jsem se mrknout jenom na část setu Hanba, které jsem doposud znal jen z nahrávek, a živě to byla parádní jízda. Prostě příjemné překvapení.

Před odjezdem jsem oslavil kulatiny a přiznám se, že jsem měl životní krizi. Ty tři dny na Mighty Sounds mě neuvěřitelně nakoply zpátky do života. Kdo zná, tak ví o čem píšu. Už jsem sjezdil hodně festivalů všude možně, ale klobouk dolů, co se podařilo za deset let vybudovat! Pořadatelům přeji menší nebo nejlépe žádný pokuty za hluk a hodně síly do pořádání dalších ročníků. A velký dík!