REPORT: Laura Stevenson, Manon Meurt a TO v Andělu

29.11.2014

Dne 26. listopadu 2014 jsme s přítelkyní vyrazili na akci plnou alternativního indie-folku do plzeňského klubu Anděl, kde se jako hlavní tahoun představili Laura Stevenson společně s kapelou The Cans (USA), Manon Meurt z Rakovníka a onewoman písničkářka TO z Plzně.

Na místo jsme dorazili okolo půl deváté večerní a zpoza dveří sálu se již linuly první tóny od slečny, která si říká TO. Jednalo se o melancholický folk se zasněnými ryfy. Směs citů a pocitů slečna gradovala zřejmými přechody a důrazy skrze ečkovou strunu (pokud se pletu, tak se omlouvám), kterou následně po chvíli opět spustila k procítěným, ztrápeným a vypravěčským melodiím. Nechybělo ani množství vypilovaných fade a echo efektů linoucí se z její pěkného kytarového nástroje a zpěvů. Pro mě jakožto punkového muzikanta, je tato hudba trochu z jiného světa, ale Soundcloud slečny TO, jsem si přehrál za poslední měsíce již mockrát. Za mne jednoduše parádička.

Po chvíli krafání u stolu s šikovným fotografem Kabriem a vztekání se nad jistým dámským individuem (které se rozhodně neumělo chovat), nastoupila rakovnická shoegaze sestavička Manon Meurt. Jednalo se o směs alternativního rocku, který čerpá z tvorby kapel Velké Británie 80. let. Hned od začátku mi bylo jasné, že mým favoritem bude bubeník. Bicí měly skvělý a přesný rytmus, který jsem snad nikdy takto s úžasem nezaznamenal. Hra bubeníka byla důkazem, že bicmeni dokáží do svých škopků uhodit v různě hlasitých polohách. Určitě obrovská přednost kapely. Další výhodou bylo rozhodně dívčí zastoupení v kapele. Krásná kytaristka na postu front(wo)mana, která zároveň zastupovala i zpěvovou stránku, rozhodně okouzlila nejednu duši v publiku a to nemluvím pouze o mužích. Občas někdo vykřikl: „Síma je nejlepší!“ a podobné podpůrné hlášky, takže zastoupení věrných fanoušků taky nechybělo. Na baskytaru brnkala dívka v modrých šatech, kterou podbarvoval druhý kytarista nepřeberným množstvím efektů a chvílemi se zdálo, že ty „krabičky“ pod nohami nejsou efekty, ale malé minové pole. Toto vystoupení navozovalo opravdu převánoční kabaretní atmosféru, kde se po stojanech pnuly příjemně svítí světélkující řetězy. Náramně jsem se bavil, jen tak dál… na příštím vystoupení v Plzni nebudu chybět.

Laura Stevenson – hlavní hvězda večera z amerického Brooklynu v New Yorku si s sebou dovezla doprovodnou kapelu The Cans. Proběhlo rychlé uvítání publika v angličtině, které jsem beztak neposlouchal, protože sám jako harmonikář jsem upíral svoji pozornost k tahacímu klávesovému nástroji v pravé části pódia. Ano, je to tak, Laura to u mne pomalu vyhrála už jen zakomponováním akordeonu. Ať žije zaujatost (smích). Bohužel jsem měl pocit, že ve většině písní byla právě harmonika špatně nazvučená a to jsem si zkusil projít všechny zásadní místa v sále. Zazněly především písně z nejnovějšího alba Wheel, které bylo vydáno v dubnu 2013. Po odehrání většiny repertoáru se The Cans odebrali do lože naproti pódiu, která bývá většinou vždy zamčená a Laura si střihla několik sólových písní. Na to padlo pár přídavků v plné sestavě a chvíli před půlnocí byla živá hudební produkce ukončena. Trochu mě potěšilo, že američtí hosté popíjeli lahvovou dvanáctku a docenili tak kvalit českého piva, protože točené se v Andělu opět nedalo pít.

S příjemným pocitem a broukáním melodií jsme odcházeli k domovu.