REPORT: Víkend 17. – 18. 10. 2014 v Kalikováku

25.10.2014

Jooo… to byl zase nečekaně plodný víkend. A to pouze v jednom klubu. Nevěříte? Ale věřte… A moje rockově-metalové srdce dostalo řádnou porci hudebního pokrmu.

Začněme tedy pátkem 17. 10. 2014, kdy jsem trošku s obavami, ale zároveň se zvědavostí, vyrazila na plzeňskou partičku Hruškowicz. Nejsem ortodoxní metalistka, ale přeci jen mám jisté obavy z žánrů, jako je jazz, funky, rock´n´roll apod. Ne, že by byly mému uchu škodlivé, ale není to úplně moje krevní skupina, a pokud by zazněl falešný tón, moje ucho je k němu laxní. Ale co můžu říct o kapele Hruškowicz je to, že mají výborně vyhrané hudební složení a zaručeně výborného (a skromného) zpěváka Tondu Hrušku. Tóny nahazoval jako rodilý Joe Cocker a moje ucho zaznamenalo blahé pocity. Zvuk byl taky hodně dobrý. Když se sejde kapela a zvukař, je to prostě štěstí… Pátek spokojenost a vřele doporučuji tuhle kapelu navštívit i příště!

A jsme u soboty 18. 10. 2014, začněme s vypečenou metalovou partičkou Avidity for…. Plzeňskému publiku netřeba vysvětlovat, o koho jde, ale dobrá. Zařadila bych je do symphonic-metalu, samply lítaly vzduchem stejně jako jejich „ovladač“ (technik kapely běhajíc ke zvukaři). Muzika za mne dobré, byť mám raději přirozenější, ryzejší muziku bez „chemie“, tohle mi nevadilo. Co mne ale fakt bavilo, byl humor a hecování ze strany zpěváka a kytaristů. V jeden okamžik kytarista s basákem seskočili z pódia a dali okusit něco ze svého umění takzvaně face-to-face. Pokud máte rádi metal a chcete se pobavit, zajděte si na Avidity.

No, a pak přišla druhá partička – Nightwish revival. Oficiálně Nightwish Tribute Band, tuším, že z Klatov. Omlouvám se, nejsem zastánkyně revivalů, ale ok, byla jsem ochotna risknout i tuto variantu umění. A taky ten risk dopadl jako v drtivé většině případů revivalových kapel. Bohužel jsem se chvíli modlila, aby zpěvačka už nevydala falešný tón, pak jsem přehodnotila cíl své modlitby a modlila se, aby klávesista už nezpíval vůbec. Ani jedna modlitba bohužel nebyla vyslyšena… Byť bylo vidět, jak to zpěvačku baví a srdceryvně se snaží, oplývaje navíc vysokým sebevědomím… bohužel. Podruhé slyšet nemusím. Tarja Turunen by asi radost z tohoto výkonu neměla. Přesto díky i za tento zážitek, už se poučím a revivaly se pokusím pro příště vynechat. Ještě jedna poznámka, což takhle podporovat autorské kapely? Mějte se fajn.