REPORT: Jsme v Hajzlu fest vol. 3

23.11.2014

Jsme v Hajzlu fest , tak se jmenuje akce, která se již třetím rokem konala ve Stříbře a i letos měl festival co ukázat! 

Všechno je jednou poprvé. I když jsem se původně do Stříbra na Jsme v hajzlu fest nechystal, nakonec jsem se nechal ukecat a na fesťák premiérově dorazil. Vyprávění příznivců tohoto festivalu dávalo značně najevo nechuť k přestěhováním z klubu Rockstar, který byl bohužel zrušen, do restaurace Beseda. Když jsem poprvé slyšel že koncert se bude odehrávat v restauraci, začal jsem mít o její interiér trochu strach. Poté, co jsem se akreditoval a vešel do restaurace, uviděl jsem pár punkáčů posedávajíc u stolů. Návštěvníků bylo ze začátku opravdu po skromnu a na pódiu už muzicírovala bigbeatová kapela Ragulin.

Po skončení kapely „Ragulín“ se začala na pódiu připravovat další banda. Tou byla plzeňská Presumpce neviny. Mladá, ale za to nadějná parta, která stále dokazuje, jak pěkně se dá muzika dělat jen z čistého nadšení. Presumpce disponuje dvěma zpěváky, kteří se dokáží skvěle doplňovat. Nemohl jsem si nevšimnout nadšení plzeňských věrných, které si kapela přivezla s sebou. Podle několika návštěvníků se nejvíce líbila zpěvačka Tereza Pavlíková, která své vystoupení pojala opět energicky a s chutí. Na jejím zpěvu to bylo samozřejmě vidět. Stejně jako v reportáži z Kalikovského mlýna, jim musím dát za pravdu, je opravdu výborná. A abych nezapomněl, určitě bych chtěl zmínit písničku s názvem Krokodýlí vocas, která mě zaujala natolik, že jsem se rozhodl obstarat si akordy, abych si tuto skvělou skladbu mohl zabrnkat.

Jsme v hajzlu fest neměl rozhodně nouzi o zvučná jména. Program sliboval klatovské S.V.Z, výbornou souhru dvou akordeonů v podání kapely Dukla Vozovna nebo také „echt“ punkovou bandu Vision days.

Jen co se Presumpce neviny vzdálila z pódia, pomalu začalo nastupovat klatovské trio S.V.Z. Už od začátku si kluci získali publikum, tudíž nebylo nouze o divoké pogo pod pódiem.

Taková perlička, mému kamarádovi při pogování na S.V.Z dost vyschlo v krku, a tak se vydal nejkratší cestou ke zdroji. Když už stál ve dveřích, kapela spustila svou největší pecku Kšandy, boty tetování. Ve mžiku zcela zapomněl na žízeň a hnal se do pogujícího davu.

Další skupinou byli již zmínění Vision days. Kapela, na kterou mnozí návštěvníci čekali, dorazila v dobré náladě. Vzápětí si pár metrů od sálu otevřeli malé distro. Bubeník „VD“ pobíhal kolem stolku a prodával, co mu síly stačily. Ani já jsem neodolal a zašel jsem si alespoň pro nášivku. A byl jsem posledním zákazníkem. Po našem obchodu, distro uzavřel se slovy „Tak jdeme na to!“. Vision days mě ten večer potěšili asi nejvíce. Zahráli mé oblíbené pecky Pracovní nebo Konzumní, ale nechyběly ani známé songy jako Punk jako řemen, Don’t Worry be punk nebo Pogo a provokace. Zbožňuju atmosféru, která vám navodí husí kůži, s touto kapelou se jí jistě dočkáte. Jak jsem již zmiňoval v reportáži Rock na Valníku z léta, příznivci kapely jsou jako v jiném světě. Dobře znají každý úryvek textu a taky toho z plných plic využívají. Skupina slíbila, že před písní Punk jako řemen dají jednu úplně novou věc, bohužel nepamatuji si její název. S kapelou vystoupil basák Míra který zaskakoval za původního baskytaristu. Úkolu se však zhostil výborně a na kvalitě vystoupení to vůbec neubralo. Poslední, co bych chtěl k Vision days dodat je, že jejich turné nesoucí název Chaos tour se zastaví 16.1. v Rokycanech v Hospůdce u Pardála. Plzeňáci a okolí nenechte si ujít!

Později jsem se i já musel odebrat k výčepu a nasát trochu „plzeňské atmosféry“. Pobíhal jsem ze sálu do sálu když zrovna hrála kapela Nežfaleš. Píseň Opouštím Paříž jsem si ale ujít nenechal.

Skupina z Kladna říkající si Falešný obvinění ukázala, že kromě starých dobrých songů typu Bar zvládají i plno nových. Zaujali mě písně o dnešních dětech, které v dnešní době již přestávají být dětmi.

Souhra dvou harmonikářů z Dukly Vozovny brala dech. Duklu jsem viděl poprvé a nelituji, opravdu jsem se bavil. Moc se mi líbila píseň Disko a také samozřejmě nesmrtelná klasika Bílá vdova s velice chytlavým refrénem „Marihuana a Rock’n’roll“. Po skončení setu Dukly ovšem harmoniky neutichly.

Hned po nich nastoupila s harmonikářem Pepou Petříkem rokycanská kapela Provokace bez legrace, na kterou jsme ten večer užili poslední pogo. Vystoupení Provokace se údajně velice líbilo poslednímu interpretovi písničkáři Závišovi.

Zmínil jsem zde sousloví „poslední pogo“ poslední kapelou ovšem zábava nekončila a jako poslední nastoupil kníže českého pornofolku Záviš. Dorazil vcelku brzy a i když měl program trochu skluz, u půl litru pivka trpělivě vyčkával. Než přišel na řadu, ukořistil od něj kamarád podpisy, které mu ochotně Záviš věnoval. Papír ovšem chyběl tudíž se vzalo za vděk jízdenkami na autobus. Než Záviš usedl naladil kytaru a začal hrát, diváci si natěšeně postavili židle co nejblíže k pódiu, jako v divadle. Diváci jednotlivé songy zpívali vesele se Závišem. Slyšeli jsme například Cukráře, kterého já považuji za jednu z nejpovedenějších Závišových věcí vůbec. Došlo ovšem i na Čepici, Nákup nebo na Nenázvuhodnou prasečinu.

Večer to byl skvělý. Musím poděkovat pořadatelům, protože s mojí akreditací nebyl žádný problém a doufám, že článek stojí za to. Krom toho další ročník nakonec bude, což je skvělá zpráva a konat se bude 21.11.2015.