REPORT: Festival pod Sokolovnou vol. 4

3.8.2014

V sobotu 2. 8. 2014 jsme vyrazili vstříc městečku Mýto, které se nachází nedaleko Rokycan. Konal se zde již 4. ročník Festivalu pod Sokolovnou. Bylo opravdu hezké a slunné počasí. Bylo připravené občerstvení a venku pod sokolovnou pěkná improvizovaná stage.

Dorazili jsme akorát na začátek, právě ve chvíli, kdy se kapela Indiánská Rezervace počínala zvučit. Kluci se potýkali s baskytarou, jelikož zvuk nešel zprvu do žádného z aparátů. Tato kapela poslední dobou velmi překvapuje, jelikož ji, co koncert, můžete vidět pokaždé v jiné sestavě. Dnes zaskakoval kamarád Paťan s baskytarou, a na to, že kapela odehrála jen dvě zkoušky v této sestavě, to bylo parádní.

Druhou hrající kapelou byli strašičtí Vapid, kteří se festivalu zúčastnili i v minulých ročnících. Těm dnes chyběl druhý kytarista, a proto zaskočil Mireček z kapely Atombordel. Tyto dvě kapely se velmi dobře znají, sousedí si zkušebnami, a tudíž je jasné, že jsou napříč kapelami sehraní. Kapela sázela písně z nového alba jako o život v čele s hezkou blonďatou frontmankou.

Tímto strašické obsazení festiválku nekončilo a nastoupila kapela Stars are so Far. Výborné nové skladby s říznými ryfy. Z Rokycan nám místní hlásili pohromu v podobě bouřky s kroupami. Kapela sázela jeden song za druhým, v dálce se blýskalo, ale Mýtu se oblaka vyhýbala celý večer.

Dalším interpretem bylo známé folk-punkové složení Cheers! z Plzně. Kapelu jsem zastihl u večeře, hodující špízy. Po pár větách už členové této Irskem osvícené kapely pospíchali na pódium. Kvalitní zážitek jako vždy, pod stage bylo okolo 50 až 70 osob a o veselé pohupsávací tance a pogo také nebyla nouze. Dokonalé jako vždy.

Před pódiem nastoupila opravdu sehraná trojice tanečníků s ohněm. Sestava Hellfire předvedla několik akrobatických prvků s ohnivými tyčemi a různými pyrotechnickými doplňky. Vystoupení bylo zakončené obrovskými plameny, které mužský člen sestavy vypouštěl ze svých úst. Za mě rozhodně nejlepší vystoupení skupiny s ohněm, co jsem kdy viděl.

Já už lehce ovíněn poletoval kolem, popovídal si s lidmi, které jsem dlouho neviděl a rázem jsem si uvědomil, že stojím před dávno hrající kapelou V3ska. Bouřka se semkla ze všech stran a melodické tóny tohoto složení z Plzně občas rozčísl blesk a následný hrom. Jednoduše parádní atmosféra.

Posledním interpretem večera byla kapela Chichimeku, takže pohodové reggae-ska na závěr. V kapele jak velmi vtipný uvaděč, tak i pořadatel Marek Šafarčík, který je v kultuře pro mladé z Mýta opravdu přínosem. Tímto mu děkuji a přeji mnoho dalších povedených akcí jako byla tato.