Do hořovického kulturního domu proudily davy lidí, pivo v plastových kelímcích rychle putovalo ke svým budoucím konzumentům a na pódiu se rozsvítila zelená světla. Odbila půl devátá a snad přesně v tento čas se na pódiu rozeznělo ikonické intro z písničky Hospodo nalejvej.

Hej Hej Hej Hej“ ozývalo se z mohutné aparatury a dav si s chutí zakřičel spolu s intrem. Vzápětí se na podiu objevil Ota Hereš s celou bandou „Alkeholiků“ a začali rozdávat úsměvy všude kolem.

Mě bohužel úsměv na tváří spíše zamrzl, když kapela začala hrát již zmíněnou pecku. Zvuk byl prostě otřesný. Chápu, že tahle muzika se prostě „piánko“ nehraje, nicméně v prvních dvou až třech písních nebylo textům téměř vůbec rozumět, což je v případě Alkeholu celkem škoda. Nedávám to samozřejmě za vinu samotné kapele, ale spíše prostoru, kde se koncert odehrával. V průběhu večera jsem si buďto zvykl, anebo se stav mírně zlepšil, kdo ví…

Jak jsem začal poněkud negativně, teď budu naopak velmi pozitivní. Alkehol mi totiž ten večer udělal velkou radost a to hned ve dvou případech. První věc která mě potěšila bylo určitě zařazení nových věcí z posledního alba Sudová přitažlivost. Poslední deska od Alkeholu mě opravdu baví a to jak po textové stránce tak i po stránce hudební. Proto bylo super slyšet naživo mimo jiné třeba i skladbu Spalovač chlastu, jejíž text napsal známý bavič Lukáš Pavlásek. Čím si ale u mě Alkehol opravdu šplhl, je zahrání Anděla Strážného, který je až nebezpečně chytlavý. Nechyběly songy  Na zdraví, Travička zelená, O Chlastu a mnoho dalších.

Zazněla i uhlazenější píseň Rockeři, kterou na nahrávce zpívají kromě Oty Hereše i Pepa Vojtek z kapely Kabát a Petr Janda z Olympicu.  No jo, ale kde sebrat v Hořovicích Vojtka s Jandou, že ano. Proto se do role Petra Jandy vžil kytarista Kuna a role Josefa Vojtka se zhostil basák Bart, který má prostě hlas jako břitva, a dává muzice Alkeholu pořádnej říz. Po vyvolání přídavku, přidal Alkehol svojí ikonickou Na Slamníku a jejich verzi písně Buráky a přenechali pódium Walda gangu.

Po delší přestavbě světla v sále opět zhasla a o pár okamžiků později už zpoza rohu vykukoval Pavel Pásek se zbytkem svého gangu. Spustilo se intro, které velice připomínalo znělku z filmu Mission Imposible. Jako poslední na pódium přiběhl oficiálně zastupující zpěvák Walda ganguMiro Šmajda. Jelikož Miro pouze zastupoval legendárního Vláďu Šafránka na pozici zpěváka. Zůstává otázkou, jak ovlivní kapelní sestavu nedávná smutná událost.

Není žádným tajemstvím, že playlist Walda gangu se skládá především z převzatých věcí od Waldemara Matušky, proto se posluchači dočkali třeba i rockové verze písně Eldorádo, či třeba Lásko má já stůňu. Zpěvák Miro Šmajda neustále hecoval dav ke zvedání rukou do vzduchu výkřikem slova: „Ruce!“ Po chvilce už mi tento prvek přišel poněkud otravný. Nicméně početný kotel pod pódiem si vystoupení evidentně užíval. Přiznám se, že mi poněkud chyběla i nějaká pořádná interakce s posluchači ze strany kapely, respektive nějaký mluvený úvod k písničkám, ale to může být otázka vkusu.

Po několika písních v podání Walda gangu, jsem opustil kulturní dům, v novém tričku jako suvenýrem a s myšlenkou, že i na pár zádrhelů to byl podařený večer.