RECENZE: Tolerance mezi hudebními styly

20.10.2014

„Je tolik pěkné muziky, tak proč si na oči nasazovat klapky“, uvedl proPlzeňskéKapely.cz zpěvák kapely N.V.Ú. Štěpán Málek.

A má svatou pravdu. V tomto článku nebudeme hovořit o hudebních stylech jako takových, ale spíš o toleranci mezi nimi. Posluchači? Zamysleme se!

V dnešní době máme svobodnou volbu vybrat si jakýkoliv hudební směr. Cokoliv nás baví poslouchat nebo na sobě nosit, je pouze a jen na nás. Bohužel existují lidé, kteří nechápou, že jejich hudební směr není to pravé ořechové pro řadu dalších lidí. Proto jsem se i já a moji přátelé musel dočkat ubohých poznámek o špinavých punkáčích z úst příznivců elektronické hudby. Ani já nemohu prohlásit, že se mi všechna hudba zamlouvá. Dokonce jsou hudební žánry, potažmo i interpreti, které nedokážu vystát. Své antipatie dávám najevo tím, že si je prostě a jednoduše neposlechnu. Nemusím proto napadat fanoušky, žánr, či samotné interprety. Živá hudba je vždy výsledek velké dřiny ve zkušebně, velké časové náročnosti a co si budeme povídat, zadarmo to také není.

Žádná kapela není zbytečná! – Pavel Pešata (P.P. Cvok – Dilemma in Cinema)

Druhý odstavec začnu opět citátem. Opět se jedná o větu, co prostě sedí „jako zadek na hrnec“. Kapela, která hraje za cesťák a ne za „astronomické“ částky má kolikrát větší kvalitu, než její komerční kolegyně. Proto je velmi pozorné, a to musím před těmito interprety smeknout, když kapela se zvučným jménem, pozve na svůj koncert mladou naprosto neznámou bandu. Pro mladého začínajícího muzikanta je to víc, než si myslíte.

Jako příklad uvedu situaci, která se stala v Rokycanech v dnes již zavřeném klubu Kasino. Do Rokycan přijela zahrát punková legenda SPS. Jako předkapela měla vystoupit kapela mého bratra – Provokace bez Legrace. Členové SPS se k mladým, tenkrát začínajícím muzikantům chovali jako k sobě rovným. Navzájem si pomohli se stěhováním těžké aparatury, došlo i na společné focení. Ten večer „Provokace“ zahrála cover písně „Máma“, což SPS neurazilo, ale podle slov zpěváka SPS Zdeňka Růžičky, dokonce pobavilo. A pokud je libo nějaký pěkný příklad toho, jak se zvučný interpret může chovat nepovýšeně, je určitě mé setkání s Pavlem Steidlem – zpěvákem a hráčem na akustickou kytaru v Cheers!. Jejich kapelu považuji za velkou chloubu Plzně už jen proto, že jsou v Plzeňském kraji snad jediní svého druhu. Pavel se se mnou bavil o kytarách, strunách, o samotných Cheers!, i o úplných „kravinkách“ a ani na okamžik nedal najevo nějaké „Já jsem něco víc“.

Závěrem bych to všechno rád shrnul. Můj obdiv patří těm interpretům, kteří válí nejen na pódiu, ale i mimo něj. Pokud by se fanoušek či muzikant hrající styl, který zrovna nemusím, se mnou chtěl bavit, rozhodně ho nepošlu na „ona místa“. Naopak, jsem svolný k diskuzi.

Uvedeným interpretům přeji hodně štěstí, ať to hraje. A vám, vážení čtenáři a příznivci živé muziky, přeji mnoho dobré muziky, žijte hudbou a tolerujte své kolegy a fanoušky ostatních hudebních žánrů.

Foto: [online]. 2014 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://blog.eventful.com/concert-tours/find-the-live-concert-that-satisfies-your-mood/