Jedna z nejčerstvějších věcí je nové album Cocotte minute – Veď mě. Vzhledem k tomu,že je poslouchám už od dob krále Klacka, bylo jasný, že si to pustit prostě musím.

Přiznám se, že jsem do toho šla trochu s obavou. Asi jako když vás chytne film a oni pak natočí dvojku. Ale vyjela na mě informace, že je album na Spotify a neodolala jsem.

Při poslechu Shoř teď mi trochu zatrnulo a říkala jsem si, že se to u mě asi trochu mine. Ale dali si s tim takovou práci…

A pak začala znít Veď mě. V první chvíli jsem to chtěla vypnout. Takovej nevysvětlitelnej bolavej pocit. Ten text, ten klavír. Basa. Jak to všechno krásně podkresluje. Jako kdybych ten song slyšela už kdysi dávno. A já věděla, že je to jedna z osudovek. Zazní první tóny, v publiku to zašumí a ženský začnou ječet a omdlívat, protože jediný co chtěj je to,aby jim dal Zeller hlavu do klína. Mě teda odbourala.

,,Mám mnohem více než se zdá, to cesty mé mne zcelily. Trochu času dej mi, ujmi se mne na chvíli. Do rukou Ti ukládám sebe a k tomu vše co mám. Věřím, když mě držíš.“

Uf! Seděla jsem na podlaze se sluchátkama na uších, schoulená do oblíbený mikiny, rukama tiskla hrnek švestkovýho čaje se slivovicí a na chvíli… Na chvíli jsem fakt nebyla drsná.

Pak ale přišla Zapal!

Pro mě typická Zellerovina. Rychlá, svižná, námrd. Během tohohle songu se na koncertě chystám zalézt někam daleko mimo kotel, protože je mi naprosto jasný, že to brutální pogo bude smrtící. 🙂

Ale dál tu máme Vlčí hrad. Musím říct, že to je to, co mi připomíná starý dobrý Cocotty. I když, kruci, co furt máte s těma klávesama? 🙂 Nicméně si jí hodně užívám. Protože mám ráda Martinův hlas a Cocotty přesně na tenhle způsob.

Jenže pak přijde Křič nahá. A já slyšim ten hlubokej chraplák zpívat:

,,Pro Tebe jedinou vrhnu se do bouře…“

Bubny, basa, kytary, změna tempa a „Křič!“ A song začne svižně odsejpat, aniž by to narušilo jeho atmosféru. Naopak jí to ještě posouvá o laťku výš. Tahle záležitost mě neskutečně baví i změnami tempa. A na konci úplně vidim jak flákači odcházej na pivo, ale srdcaři zůstávaj a ještě si dorovnaj krční páteř v tom definitivním závěru songu. Musim přiznat, že jsem měla trochu „problém“ s tím, že mi to zní trochu jako taková pěkná Rammsteinovina. Nebo Deftones? Ale což. Na to sere Bílej Tesák. Pro mě je to jedna z nejlepších věcí na albu.

Králům koruny. Zaregistrovala jsem jí díky natáčení klipu, ale přiznám se, že ten odklon od stylu není úplně má B+. Nicméně je to věc, která vám uvízne v hlavě ať chcete nebo ne. A na klip se teda rozhodně těšim.

Říkej si co chceš. Známe to asi každej. Občas se člověk dostane do fáze, kdy by radši poslouchal nehty na tabuli než ty blbý kecy.

Celkově můžu říct, že je to něco jako když lezete do postele s někym novým. Musíte s hadrama svlíct i všechny vzpomínky na časy dávno minulé, jinak je to trochu voser. A i když se pořád zmiňuje Czeko, RKSK a já třeba vzpomínam i na SD (jak vosum let než bylo doceněný?! :-)) , pro mě je to opravdu skvělá záležitost. Jak když dospěje puberťák, kterej kdysi neměl na práci nic jinýho než dělat bordel a šlo mu hlavně o to, vytřískat co se dá. Není to jen a jen prostej námrd. Je to propracovanější, dospělejší. Je to něco, co nezanechá jen škrábance na zádech, ale i stopu v srdci..

Plzeňská zastávka v rámci VEĎ MĚ! Tour 2018

Plzeň
sobota 15.12.2018
Divadlo pod Lampou

Předprodej zde