Už jen název našeho seriálu Plzeňské Discovery napovídá, jakým směrem se vydáváme. Po všech koutech našeho kraje pro vás představujeme zajímavé interprety různých žánrů, kteří si podle nás zasluhují více vaší pozornosti. S naší rubrikou jsme zatím navštívili města Chlumčany a Klatovy. Otázkou zůstává, jak to vypadá v našem krajském městě, proto se dnes budeme věnovat plzeňské kapele Stíny.

Náznaky vzniku kapely Stíny se datují na rok 2013. Tehdy v nejmenovaném studentském klubu seděl lehce společensky unavený zpěvák a kytarista v jedné osobě – Vojtěch Vrba. Ten večer byl osloven tehdejším bubeníkem Vláďou přímou otázkou „na tělo“: „Umíš zpívat?“ Vojta odpověděl: „Ne, ale umím hrát na kytaru.“ Den na to už společně „jamovali“ ve zkušebně, ještě za asistence druhého kytaristy, kterému se přezdívá Číža. Následovalo pár personálních bouří, kuriózní je bezpochyby důvod odchodu zpěvačky Lenky, která byla tehdejším hudebním projevem kapely doslova zděšena.

Tyto časy jsou však nenávratně pryč. Stíny, ač na svém Bandzone profilu uvádějí, že se řadí do stylu country-grunge, se nenechávají svazovat do mezníků určitého stylu. Naopak podle slov Vojty Vrby vzniká většina písniček z čiré improvizace.

Měli jsme to štěstí, že v době, kdy jsme Stíny kontaktovali, chystali zrovna představit světu jejich vůbec první CD nesoucí název Příběhy země. Nutno říci, že toto CD bylo nahráno ve studiu Víta Fučíka a to v obdivuhodné kvalitě. Avšak „Příběhům země“ předcházelo také o něco kratší EP, nahrané rovněž ve studiu „V-Sound“. Velká pochvala panu Fučíkovi.

Kdybych měl vyzdvihnout jeden nebo dva songy, budou to bezpochyby „Markéta“ jako zástupce EP a „Hodný, zlý a druzí“ za „Příběhy naděje“. Podle slov samotné kapely vychází  „Markéta“ z části z lidového moudra, dle kterého má muž zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Naopak žena má dohlížet na to, aby se těm dvěma nic nepřihodilo. Avšak „Stíny“ přiznávají, že při poslechu si v písni každý najde svou pointu.

„Jedničku podtrženou“ si zaslouží výše zmiňovaná skladba „Hodný, zlý a druzí“, jejíž refrén je skutečně nakažlivý a hudební doprovod, potažmo zajímavé kytarové sólo, si mě okamžitě získaly. Poslech Stínů bych doporučil k večernímu odpočinku, kdy prostě „vypnete“ a jen se necháváte unášet na pohodových melodiích a moudrých textech.

To by bylo pro dnešek vše, přeji vám krásný zbytek dne a na závěr si dovolím zveřejnit odpověď kapely Stíny, kdy jsem se zeptal na největší kapelní úspěch.

Největší kapelní úspěch? Nejspíš to, že pořád držíme pohromadě – byť to zní poměrně poraženecky, je to myšleno v trochu jiném významu, než by se mohlo zdát. Jelikož děláme to, co děláme, máme jak sami na sebe, tak na ostatní v kapele poměrně velké, zejména lidské, požadavky.

Komentáře