RECENZE: Plzeň – město kultury 2015 aneb cirkus Seberto?

19.1.2015

Vážení spolulidé, „spoluplzeňané“ – chcete-li, „copa bylo tůto???“

Na občasná zklamání jsem v životě jako každý z nás zvyklý, a patriotismus obyčejně neberu tak vážně jako patrioté skuteční, nicméně svá pozorování analyzuji na základě porovnávání skutečností mě známých, s ohledem na účel skutečnosti té, která před zrakem mým zjeviti se hodlá. Včerejší slavnostní zahájení, od kterého jsem očekával „nějak“ umělecky pojaté a klidně i moderně zpracované „představení se města Plzně světu zevnějšímu“ mě, ale způsobilo vnitřní neklid, a kdybych byl opravdovým patriotem, asi bych byl vysloveně namíchnut a uražen. Nenutno dodávat, že to všechno asi stálo dost peněz, a zajisté by bylo vtipné spatřiti, odkud odevšad chodí na plzeňskou radnici „fucktury“ za předvedený cirkus „Seberto“.

Pominu-li skutečnost, že například První máj by byl pro takovou akci asi o něco vhodnější než 17. leden, nemohu pominout nedostatky v produkci tak nápadně nezahrnující spousty věcí „plzeňských“, obzvláště pak v porovnání s „libovolným“ použitím elementů „neplzeňských“ – nic proti nim osobně, ale dovoluji si zde kritizovat scénář, ve kterém se z nějakých důvodů octly.

Představím-li si, že jsem „neplzeňák“ sledující toto slavnostní zahájení nezadnebatelného významu někde v televizi s tím, že se mi takto město Plzeň představuje, výsledek tohoto sledování je dost podivný. Historie města totiž začíná o pouhých pár set let později než ve skutečnosti, a po závěrečné větě hlasového průvodce krátkým filmem, nabízející divákům kulturní bohatství či dědictví tohoto města, se na obrazovce objeví fotografie pohřební služby u bezejmené věže (až dost symbolické pro vyjádření vztahu mezi touto akcí a skutečnými kulturními reprezentanty města Plzně).

Co si vlastně představujeme, když se řekne „Plzeň“?

Ve světě to zajisté bude především pivo, a pro ty zainteresovanější se pak může přidat třeba „Škodovka“ či podobně – průmysl je totiž součástí kultury města, a v každém případě byla tato dost podstatná část plzeňské tváře zastíněna těžko pochopitelným scénaristovým výběrem „plzeňské ikonologie“. Ostatně ani barvy, či ikony plzeňského znaku, zrovna tak jako mnohé jiné „plzeňákoviny“ přímo se nabízející k psaní scénáře pro takovýto druh akce vhodné, se ve scénáři prostě neobjevily (tím nemám na mysli uplatňování reklam, spíš nějak umělecky prezentovanou přítomnost všeho, co k Plzni patří).

Kde jsou Ti opravdoví plzeňští umělci?

Spejbl a Hurvínek přijímacím řízením naštěstí prošli, nicméně dominantnost monstrózní novodobé loutky byla zřejmá a úspěšně odváděla pozornost jak od pana Skupy, tak od pana Trnky. S novodobou technologií by zajisté nebylo problémem, aby nás celou akcí provázeli právě Spejbl a Hurvínek, střídajíce se o slovo třeba s panem Horníčkem „in memoriam“, o něm taky nepadlo ani slovo… Ta obrovská loutka, zrovna tak jako ozvonkovaná krasavice a provazochodec ve mně vyvolali pamětnickou nejistotu, přehlušující zajímavou hudební produkci. Plzeňská filharmonie je takto doprovázela z oken okolních domů – dobrý nápad. Projekce na domy – rovněž vynikající nápad (pominu-li historickou neúplnost) se mi také líbila, ale nebýt těchto elementů sloužícím jako pozadí vůči středu jeviště, nepochopil bych „plzeňskost“ tohoto aktu. Omlouvám se, jsem-li nedostatečně informován o souvislosti předvedeného pojetí s účelem tohoto slavnostního zahájení.

„Plzenští dudáci“ mě taky trochu zarazili, nikoli z důvodů uměleckých – symbióza hudební byla spíše vydařená, ale při pohledu na kroje… Město Plzeň – rozhodně nebylo to, co na mysli mi vytanulo. Ale dobře, dejme tomu, Plzeň zjevně nemá svoji lidovou hudbu a schopnou kapelu, která by se nějak vkusně zapojila do produkce…

No, a to mne přivádí k poslední úvaze po zhlédnutí představení Cirkusu Seberto, týkající se zúčastněných, ale spíš nezúčastněných umělců z oblasti hlavně hudební. Nad tímhle totiž přemítám už od včerejška víc než dost… Předem se musím omluvit všem, jejichž jména ani neznám, tedy umělcům hudebním i nehudebním z oblasti uměleckých odvětví mnou nesledovaných či opomenutých vzhledem k dlouhé nepřítomnosti v Plzni a České republice vůbec. Nepochybuji ale ani chvilku o tom, že Plzeň má vedle svých malířů či spisovatelů a dalších i své básníky, zpěváky a hudebníky nebo herce, jejichž vystoupení se zde měla objevit.

 

Plzeňská opera? Plzeňská činohra? Divadlo Alfa?

Pozval je někdo reprezentovat své město? A v hudbě populární, tak to bylo „fiasko totál“! Pan Suchý, z účinkujících pop-umělců jediný „rodák plzeňský“, působil dojmem, že se s doprovázejícími muzikanty ani neznal a vystoupení bylo dáno dohromady pár minut před představením. To je u umělce takového kalibru a pro tak významnou událost dost zvláštní, i když vezmu v potaz jeho věk atd. Před panem Suchým jsem vždycky smekal klobouk a dlouho ještě budu. To byl nějaký pořadatelský nedostatek či z nouze ctnost na poslední chvíli? Opravdu to bylo příliš nápadné…

Ti další dva, které já znám spíše tak z doslechu, u těch jsem vysloveně znejistěl. Pan Bárta si alespoň mohl vzít na jeviště svojí bývalou kapelu, která skutečně plzeňská byla a přítomnost mistraKollera jsem nepochopil ani jako „milé překvapení“, ani jako souvislost s čímkoli (tímto nekritizuji jeho hudební kvality, tam je na tom prej dobře…)

Na druhé straně by zajisté bylo milé překvapení, a rozhodně ne od věci, kdyby účinkovali sám velký Karel Gott a Václav Neckář. Odmítli? Nebo nebyli pozváni? Ti totiž s Plzní mají co dočinění a patriotická hrdost by je měla zahrnovat. No, a když už jsme tedy u té populární hudby (i když si nemyslím, že měla být tak úplně zlatým hřebem večera – mělo snad jít o rozmanitost kulturního bohatství Plzně), kde byly třeba jen náznaky Katapultu, Turba, kde byl Bohouš Josef a Burma, Míša Leicht a Cop, Mandražéééé, tedy z těch významějších za hudbu populární v Plzni kultivovanou???

Tedy já kdybych byl „plzeňským umělcem“ druhu jakéhokoli, tak tohle by mě dost urazilo. Myslím, že by se organizátoři akce měli Plzeňákům omluvit. A už vůbec by neškodilo, kdyby byl rozpočet na tuto akci zveřejněn tak, aby bylo vidět odkud kam šly peníze, to by asi byla velká „show“ sama o sobě. Nechci nikomu sahat do svědomí – každý dělá jak umí a může, ale připadlo mi to celé spíš jako „Pan Předák využívající pár plzeňských prvků k propagaci svého umění“, namísto „Plzně využívající nadání pana Předáka k propagaci kulturního bohatství sebe sama“. Po zhlédnutí slavnostního zahájení si totiž nejsem jist, jestli Plzeň není cirkus.

A na závěr poděkování za mojí maminku, skutečnou „plzeňskou patriotku“, hrdou i na ty, kteří něco dokázali – byť mimo rámec jejího vkusu, která si ve svém pokročilém věku tolik přála být přítomna prvnímu zvonění nových zvonů, a vůbec za všechny ty skutečné patrioty a obyvatele, se kterými se asi prostě vůbec nepočítalo. Skvělá SHOW!!!

 

Děkuji za přečtení a můžete sdílet, máte-li touhu.
Jan Lichtenberg st. 

 

foto: Martin Hanáček (MH Report)