Share on facebook
Share on twitter
Share on email

ROZHOVOR: Poitín – irská hudba v Plzni

Na netradičním irsko-francouzském večeru, jste si mohli vychutnat koncert kapely Poitín a Annešanté. Probíhal v sobotu 5. dubna v plzeňském Hi-fi Clubu. Sedící publikum se u rytmických melodií neodvážilo ani k tanci, a to i přesto, že kytarista Jakub Siegl ze skupiny Poitín, několikrát k němu vtipně vyzval. Já osobně byla nadšená z celého jejich vystoupení. Naštěstí jsem měla tu čest s houslistou Jaroslavem Macháčkem a frontmanem kapely PoitínJeremy M. Kingem udělat rozhovor.Váš název je podle tradiční irské pálenky, jak jste k němu přišli?

Jaroslav: Přišli jsme k němu, když jsme začínali. Tehdy jsme první koncert měli v Zach’s pubu a vlastně jsme se nijak nejmenovali. Nevěděli jak nás uvést, a navrhli, že se můžeme jmenovat Poitín. Dozvěděli jsme se, že je to irská pálenka, a že se to nečte Poitín, ale jako „Pčín“ (irské názvy Poitín, Poteen a Potcheen, poznámka red.) A tak to jako vzniklo.

Když se prezentujete, tak jako „Pčín“ nebo Poitín?

Jaroslav: Já se pořád prezentuju jako Poitín, ale Jeremy jako Angličan „Pčín“. (smích)

Jeremy, Vy pocházíte z Anglie. Jak jste se seznámil a dal dohromady s kapelou?

Jeremy: To je velká náhoda, jako všechno. Nejdřív jsem přijel do Čech v roce 1997 s kamarádem. Byli jsme mladí, svobodní a pracovali jsme v takovém mezinárodním pracovním kempu ve Veltrusech jako zahradníci. Na poslední víkend jsme jeli do Prahy, kde jsem potkal svou budoucí ženu. Byla tam taky náhodou, jako já, protože přijela do Prahy na nějakou taneční párty. Potom jsem odjel domů do Brightonu, kde jsem studoval jako učitel anglického jazyka. Po návratu do Čech, jsem si našel práci a oženil se. No a pak jsem se vlastně potkal s Kubou.

Jaroslav: Já myslím, že jsi přímo za námi přišel. Měli jsme koncert u Zacha, ale jiný, než ten první, a někdo říkal, že hraješ na kytaru a zahraješ nějakých pár svých písniček před naším koncertem. A pak jsme domluvili, že budeš hrát společně s námi.

Jeremy: Potkal jsem se s naším kytaristou Jakubem Sieglem v hospodě, kde měl s sebou kytaru. Povídali jsme si a zahrál jsem mu pár starých písniček. Potom mi nabídl, že má kapelu a ať přijdu na zkoušku. Nepřišel jsem asi 6 měsíců, protože jsem se bál. Oni nepotřebovali kytaristu, protože Kuba je úžasný. Přijali jenom zpěváka a tak jsem zpíval. Jako Angličan mám docela dobrý přízvuk. (smích)

Jaroslav: Měli jsme bodhránistu, ale ten odešel. Takže Jeremy začal hrát na bodhrán.

Jeremy: Já na to neuměl hrát. (smích) Ale to bylo před patnácti lety.

O čem máte nejčastěji texty?

Jaroslav: Vždycky jsme tipovali. Další píseň o vraždě, sebevraždě, lásce… Většina textů, co zpívá Jeremy, jsou lidovky.

Jeremy: Ale některý jsem napsal.

Jaroslav: To je taky pravda. Na cédéčku jsou některý napsaný, ale většina těch irských nebo anglických jsou lidovky a tam je to různý. Někdy je to o láskách, smrti, vojácích, kteří jdou někam do války. Já nevím, to musí říct Jeremy o čem to je.

Jeremy: No, to máš pravdu. Skotský, irský, anglický lidovky. V písni „Arthur McBride“, je to o tom, jak angličtí vojáci šli do Irska a vzali Iry, aby bojovali v anglické armádě. Je to taková veselá písnička.

Dočetla jsem se, že jste hráli v zahraničí. Kde se vám nejvíce líbilo?

Jeremy: Mně se nejvíce líbilo v Itálii. Tam to bylo úžasný.

Jaroslav: V Itálii to bylo dobrý, ale to už je teda taky pár let zpátky. Byl tam velkej festival, na kterém jsme hráli a to bylo fajn.

A hrajete častěji v zahraničí, nebo v Čechách?

Jaroslav: Spíš tady u nás. Teď už jsme dlouho nikde nebyli. No, byli jsme v Německu, ale to byl malej klub. Vlastně jediný velký festival v zahraničí byl v té Itálii. V Polsku byl taky docela velký festival, ale to už je taky strašně dávno.

Jeremy: A na severu Francie jste hráli, ale beze mě.

Jaroslav: No jo, Francie. To jsme hráli, to byl takový…

Jeremy: Bretoňský festival, ne?

Jaroslav: Ty myslíš, jak jsme hráli v té hospodě?

Jeremy: Né, to bylo v Bordeaux.

Jaroslav: No ne, tam na severu jsme se byli jenom podívat. Tam jsme nehráli.

Jeremy: Okej, no v Bordeaux jsme hráli.

Hrajete raději na festivalech, nebo v menších klubech, hospodách?

Jaroslav: To je skoro jedno.

Jeremy: Je to jiný. Na festivalech potkáš zajímavé lidi a kamarády. V hospodě je to taky krásný, protože můžeš hrát 2 hodiny, jenomže na festivalu jen 45 minut. (smích) Ale festivaly jsou taky fajn.

V březnu jste vydali nové cd s názvem „Wish“, křest jste měli v Praze a teď ho budete mít tady v Plzni. Jaký bude program a na co se můžeme těšit?

Jaroslav: Ten pražský byl jiný, protože je tam úplně jiné publikum než v Plzni. Cédéčko bylo úplně čerstvé, protože vlastně ten stejný den jsme ho přivezli z lisovny. Náhodou se to sešlo tak, že jsme měli koncert a rovnou jsme ho tam pokřtili. Jinak hlavní křest je plánovaný v Plzni. Bude v Anděl Music clubu ve čtvrtek 10. dubna. Jako předkapelka bude naše flétnistka, která dnes nehrála. Má kapelu Kvartetky, jsou tam samé flétny a hrají klasiku.

Album nám pravděpodobně pokřtí Pavel Brom ze studia ExAvik v Klatovech, kde jsme natáčeli.

Jeremy: Jsme za něj moc vděční, protože Pavel Brom je úžasný.

Jak dlouho vám natáčení cd trvalo?

Jeremy: Několik víkendů, že jo?

Jaroslav: No, asi tři víkendy. A pak ještě jeden.

Jeremy: Ten poslední jsme už nehráli.

Jaroslav: Nehráli, ale musí se to počítat.

Jeremy: Všichni pracujeme, tak musíme natáčet o víkendech.

Máte i jiná alba, kromě tohoto?

Jaroslav: Ano, máme. Tohle už je páté. V prvním z roce 2000, byla úplně jiná sestava, i když teda Jeremy, Kuba a Honza tam byl.

Jeremy: Ty taky.

Jaroslav: Já tam taky byl, ale flétny byly jinačí a měli jsme ještě harfu.

Jeremy: A harmoniku.

Jaroslav: Taky francouzskou zpěvačku a dvě flétnistky.

Jeremy: Deset členů jsme měli.

Jaroslav: Pak druhé cédéčko s názvem „De La Basse Bretagne“ byly bretaňské písničky jenom s tou Francouzskou a tam vlastně Jeremy vůbec nezpíval. Potom bylo třetí, to se jmenovalo „Hot Days“. To jsme měli zase jinou flétnistku, hrála i na saxofon, tak máme i kousky ze saxofonu. No, a pak před 4 lety bylo čtvrté „Bofiguifluki“ a tam je stejná sestava kromě Tomáše Perglera. Tomáš je náš harmonikář… nebo teda hraje na concertinu. Urazil by se, kdyby slyšel, že říkám harmonika. (smích) On je poslední člen, který přišel před 2,5 lety.

Máte nějaký vzkaz pro regionální čtenáře?

Jaroslav: Aby chodili na koncerty! Na jakékoliv, nemyslím jenom na nás. A aby se nebáli na ně jít, protože je to lepší než být doma.

Jeremy: Je to lepší než sedět u počítače. (smích)

Irsko je možná drsná země s jemnou whisky, ale hlavně s krásnou hudbou a já děkuji kapele Poitín, že ji můžeme slyšet na živo i u nás.

Marcel Gidote's Holy Crab

inzerce

muzikantů

Prohlédnout si sekci

%d bloggers like this: