Share on facebook
Share on twitter
Share on email

REPORT: In Memory Of Kurt Cobain 2017

Sobotní večer 8.4.2017… datum pro laika jako každej jinej… jen pro Nirvánofily hodně očekávanej večer. V Divadle pod Lampou se zase po roce semlela akce In memory of Kurt Cobain. Pro ty, co nevědí, 5.4. 1994 byl ten den, kdy Kurt navždy opustil náš svět, naše srdce ale ne. A protože už je to 23 let, tak si žádnej fan tuhle srdcovku nenechal ujít a přišel. Bohužel se polovina Lampy zaplnila děvčaty a chlapci ve věku kolem 16 let, což mi lehce iritovalo, ale o tom až později.

Myslím si, že na první dvě kapely přišel málo kdo, ale už první kapela rozohnila sál. Vystoupila mladá, plzeňská, rocková partička Broken.45 a už po první písičce bylo jasný, že i když vidět nejsou, tak něco umí.  O vlnu největšího řádění se postaral cover na známou písničku Seven nation army od světoznámé kapely White stripes. Bylo to energický, nadupaný a svý… stručně a jasně, tahle kapelka nakopla večer parádně.

Zbytečně to neprotahovat. Jako druzí nastoupili Dead Letters z Mělníka. Když na podium vystoupali pouze dva chlapi, tak jsem si tak říkala, že asi někde ještě jednoho nebo dva zapomněli. Jenže když to tihle (pro mě) starouši rozpálili, spadla mi brada a snad jsem ji i vláčela po zemi. Při zavření očí jsem byla přesvědčená, že celej klub ovládají nejméně 4 kluci ve věku okolo 25. Byla jsem z toho nadšená a nebyla bez pochyby jediná. V půlce jejich vystoupení začal ovládat pódium jeden z přitomných fanoušků s namalovaným obličejem. Asi si v tu chvíli i připadal, že k nim patří, ale jelikož na pódiu pořád byli jen tři, stále to nevypadalo špatně. Pan zpěvák teda dost viditělně prskal, ale jako pozorovatel z povzdálí jsem to naštěstí opravdu jen viděla.

Ježiš… a pak to přišlo. Kapela Aneurysm z Plzně, která mimo svý tvorby také hraje známý i neznámý pecky od nejlepší kapely devadesátek. Kdyby bylo po mým, patřili by mezi jedny z nejlepších, co se snaží legendární Nirvanu napodobit. Do prvních řad se narvaly všechny ty upištěný holky, ale i kluci. Měla jsem pocit, že se zabijou, velká tlačenice, pogu se to nepodobalo ani na vteřinu. Já si ale každopádně užívala song za songem. Uneslo mě to, a aspoň na chvíli jsem si zas zažila tu pohodu. Pro mě nejlepší fláky zazněly asi School, Sappy nebo Aneurysm. Narozdíl od minulýho roku, kdy hráli hlavně pecky z alba Bleach, si na letošek kluci připravili ty nejprofláklejší songy, který Nirvana kdy vydala. Jako třeba In bloom, Come as you are, Lithium, Heart-shaped box, ale bohužel i Smells like teen spirit. Ne, že bych jí neměla ráda, jenom svojí konvenčností mi už přerůstá přes hlavu. Hlavně, kdyby to bylo bez ní, myslim si, že by všechny ty holky odcházely domů smutný. I přes to mě to nezklamalo, bylo to špinavý, Nirvánovský a prostě famózní.

Užila jsem si to jako jeden z nejlepších koncertů celýho roku. Možná i Kurt nahoře má radost. Grunge is dead? Jo, asi stejně jako před třiadvaceti lety.

Fotoreport:

Marcel Gidote's Holy Crab

inzerce

muzikantů

Prohlédnout si sekci

%d bloggers like this: