REPORT: F.U.C.K. – Den první … aneb „Vzpomínky?“
Však to všichni dobře známe. Na první pohled by se mohlo zdát, že to nebyl večer ničím výjimečný. Probudila jsem se s šíleným bolehlavem. Nasoukala se do trička velikosti XXL, abych skryla všechny hříchy minulé noci. Tempem slimáčím jsem se došoupala do kuchyně a do prvního hrnku, který se mi dostal pod ruku, si uvařila kávu tak silnou, že by přivedla k životu i mrtvého, což byla přesná míra pro aktuální stav. V rychlosti ubalím cigaretu, se kterou vyjdu na balkón. Opřu se o zábradlí, zapálím si. V tutéž chvíli mi zrak sjede z cigarety na levé předloktí. Žlutá páska, jenž lemuje bezvládnou ruku překrývá cosi, co ještě před několika hodinami byla půvabná bílá lilie. V téže okamžik jsem si uvědomila, že to opravdu nebyl obyčejný večer. Ačkoli se moje hlava velmi bránila, mlživé záblesky jsem poskládala v jakési vzpomínky, ale jak je Vám asi jasné, dost jsem toho vypila, takže to mám možná malinko zkreslené.
Celá Plzeň vypadala až hnusně normálně – lidé zmateně pobíhali po ulicích, auta jezdila vpravo a na semaforech se střídala červená, žlutá a zelená – ale ve vzduchu už to viselo. Všechny pochybné bytosti moderní doby směřovaly na jedno místo. Tento víkend se konal již druhý ročník zcela unikátního projektu - F.U.C.K. festu. Celá ulice Kardinála Berana nasála zvláštní atmosféru a možná i něco navíc. Po propršeném dni se k večeru udělalo velmi příjemně, takže většina návštěvníků postávala venku, vítala se a seznamovala s nově příchozími. Za polibek na tvář a jednu stravenku jsem obdržela 5 Fíků (více o fících zde), které jsem obratem vyměnila za vstup.
Možná za to mohla ta úchvatná dekadentní, leč pohodová atmosféra anebo to víno, ale z hudební stage jsem za celý večer postřehla jen několik málo útržků od kapel Johnny Service, Ed Rosenthal a SNYDER. Vzhledem k tomu, že všichni členové všech kapel svoje vystoupení přežili, soudím, že to mohl být zajímavý kulturní zážitek. Více mne zaujala prezentace Mystery art Production. Ačkoli jejich práci sleduji i na facebooku, líbila se mi Milanova přednáška, takříkajíc historky z natáčení. Po promítnutí fotografií mi Míča, která se na projektu podílí jako maskérka, vymalovala na předloktí již zmíněnou lilii. Za několik okamžiků ještě následovalo Adámovo a (asi) Kličkovo autorské čtení.
Od této chvíle mám vzpomínky již pořádně rozpité. Přebíhala jsem z Vocasu do Panoptika a zase nazpátek. Chvíli seděla venku a chvíli zas vevnitř. Pila, kouřila a bavila se. Matně se mi vybavuje improvizované hraní Tomáše (myslím, že měl bílou košili) na kytaru, po kterém přišla srdcovka od Guns’n’roses – Knockin‘ on heaven’s door, ke které se přidali i další hudebníci z okruhu jeho přátel.
Když se začalo rozednívat, usoudila jsem, že je pravá chvíle na to, jet domů. Překročila jsem několik umělců a vydala se na velmi strastiplnou cestu. Nicméně už se těším na večer, protože sobotní program vypadá ještě slibněji a rozhodně nelituji, že jsem si na tento víkend vzala dovolenou.