Na tento večer (3.2.2017) jsem se opravdu netrpělivě vyčkával. Blížilo se totiž  představení nového klipu Diagnozy Exitus a jelikož aurorka i mé kapele v minulosti ztvárnila klip, těšil jsem se o to více.

Chvíli po osmé hodině jsme dorazili do Divadla pod Lampou, pozdravili známé tváře na vstupu, mávli na několik kamarádů pod podiem a zamířili k baru (kam jinam, že).

Poté se usadili v horní loži a naštěstí stihli tu větší polovinu z produkce první kapely The River Of The Lost Souls. Šesti členné uskupení z Českých Budějovic, hrající progresivní hard-rock, nad kterým se vyjímal promítaný cover nejnovějšího alba. Je to možná první progresivní metal, rock či soul na kterém jsem byl. Písně v angličtině na mě působily melancholicky, příjemně, uklidňovaly mě… Ale chvílemi jsem trochu až klimbal. Nicméně si myslím, že kapela jako taková určitě vyplňuje místo na scéně, a i tak to byl zážitek.

Po krátké pauze se na pódiu objevil zpěvák kapely Diagnoza Exitus, který započal úvodem na kytaru, přičemž ostatní členové se postupně přidávali. Mne osobně asi nejvíce zaujala píseň Hérostratos. Děsně se mi líbí to podbarvení písně klávesami a klesání songu do vytracena, kdy má majoritní právo zpěv za doznívání ostatních nástrojů. V polovině vystoupení byl uveden nový klip a poděkováno slečně Petronile Haušildové, která tento klip pro kluky zrežírovala a natočila. Ve snímku se objevilo (alespoň pro mne) mnoho známých tváří z plzeňských ulic.

Jirka Vondrovic, zpěvák kapely, na mne apeloval, že se v klipu nachází mnoho odkazů… Já našel pouze dva a to odkaz na Twin Peaks a Mechanický pomeranč. Tak mi pomozte a napište pod článek komentář s Vaším postřehem. (smích) 

Křtila se flashka obsahující klip. Po uvedení snímku se ke kapele přidala vokalistka, která již s kapelou hostovala při křtu nového alba Deus Ex Machina. Šlo tak o mé mylné mínění, že se kapela „rozrostla“.

Po výtečném koncertě D-Ex přišla na scénu třešnička na dortu v podání Votchi. Kapela, při které jsem chtěl původně odcházet ze začátku a neměl v žádném případě potuchy o tom, že by mne takto uhranula. Pod pojmem hard-rock, jsem si představil něco uplně jiného. Směsice rocku a metalu říznutá skvělým zpěvem, občas screamem. Doplněná o klávesy a příčnou flétnu. Muzikanti slazení ve stojnokroji… no a hlavě to byla super show a publikum to žralo. Skvělý! Příjemné završení večera! 🙂 Díky.

Fotoreport

fotograf: Ivo Oskar Osvald